Když potřebuji moučník ke kávě a nechci půl dne stát u trouby, sahám po piškotové roládě. Je hotová překvapivě rychle, vypadá slavnostně a přitom stojí na obyčejném piškotovém plátu, který se po upečení sroluje ještě za tepla. U nás doma se nejčastěji maže džemem nebo jemným krémem z másla a tvarohu, takže nikdy nepůsobí suše.

Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.

Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.

Kakaová buchta podle receptu s postupem spojuje tvaroh, jablka a kakaové těsto v oblíbený domácí moučník.

Když šunkovar otevřu, vždycky mně potěší ten moment: pevná, voňavá šunka, bez vody a želé, jen maso. A pokaždé si řeknu, že to stálo za to.