Když potřebuji nachystat něco sladkého ke kávě a nechci trávit půl dne u odpalovaného těsta, dělám tyhle pseudovětrníky z listového těsta. Jsou rychlejší, hezky křupnou a díky banánovému pudinku, tvarohu a troše salka mají jemný krém, který drží tvar a dobře se plní i do domácích ‚vrtulek‘.

Když chci doma připravit něco poctivého ke chlebu, co vydrží v lednici a hodí se k večeři i na návštěvu, dělám nářez z lisovaného vepřového kolena. Není to složité, jen je potřeba dopřát masu čas, dobře ho dochutit česnekem a po uvaření ho správně stlačit ve formě. Výsledek stojí za to hlavně vychlazený, nakrájený na tenké plátky s křenem, hořčicí a kyselou okurkou.

Když chci doma udělat palačinky a nechce se mi otevírat mléko, sáhnu po sodovce. Těsto je díky ní lehké, palačinky se hezky rozlévají po pánvi a po usmažení zůstávají jemné a pružné. Do těchto dávám sladký tvaroh a nahoře klidně trochu marmelády nebo pár jahod, přesně jak to máme doma nejradši k odpolednímu čaji.

Když se doma sejde víc mrkve, petržele a celeru, dělám z nich jednu z nejužitečnějších zásob do spíže. Domácí vegeta bez konzervantů je voňavá, praktická a hodí se do polévek, omáček i pod maso. Nejraději ji připravuji ze sušené zeleniny a bylinek, které po rozmixování vytvoří jemnou dochucovací směs bez zbytečných přísad.

Na první pohled působí grilovaná chobotnice jako jídlo, do kterého se doma pouští jen málokdo, ale jakmile si pohlídáte předvaření a krátké grilování na vysokém žáru, není na tom nic složitého. Já ji dělám ve chvíli, kdy chci něco slavnostnějšího, ale ne těžkého, a právě kombinace česneku, chilli, koriandru a svěžího salátu z fenyklu a pomeranče z ní dělá talíř, který působí lehce a přitom sytě.

Zavařené vepřové maso patří k těm receptům, které se v rodinách předávají z generace na generaci – a ne nadarmo. Výsledkem je šťavnatá domácí konzerva z bůčku nebo plecka, ochucená jen solí a česnekem, bez jakýchkoliv přidaných konzervantů. Klíčem k bezpečnému výsledku je dvojí zavařování syrového masa – postup, který zaručí, že sklenice vydrží v komoře klidně celou zimu. Přesný recept i vysvětlení, proč se zavařuje dvakrát, najdete níže.

Angrešt roste na zahradách po celé zemi, přesto ho většina z nás přehlíží. Přitom jde o ovoce nabité vitaminem C, vlákninou a minerály, které prospívají trávení i imunitě. A v kuchyni umí překvapit daleko víc, než by člověk čekal od keře s trny.

Skandinávci vzali ranní kávu po svém a kravské mléko v ní dost často střídá ovesný nápoj. Dává to smysl chuťově i prakticky, hlavně pokud vám laktóza zrovna nekamarádí se žaludkem.

Borůvky se mrazí snadno, ale jeden přehlédnutý detail umí nadělat nepořádek. Když zůstanou vlhké nebo mezi nimi necháte měkké kusy, zaděláváte si na slepenou hroudu, horší kvalitu a po rozmrazení i na zbytečné potíže.

Když na konci sezony zůstanou na keřích tvrdá zelená rajčata, byla by škoda je vyhodit. Do sklenice fungují překvapivě dobře, jen je potřeba držet se jednoho pravidla: syrová ne, naložená ano.

Strouhání brambor patří k těm kuchyňským úkonům, které nikdo nemá rád. Bolí z toho zápěstí, struhadlo se špatně myje a prsty jsou v permanentním ohrožení. Existuje ale rychlejší cesta – syrové brambory lze zpracovat přes mlýnek na maso nebo nakrájet a rozmixovat, přičemž výsledná hmota se chová velmi podobně jako ta nastrouhaná.

Kynuté knedlíky umí člověka pěkně naštvat. V hrnci vypadají nadějně, pak zvednete poklici a část várky se sesype sama do sebe. Nejčastěji za tím bývá překynuté těsto, vzduchové kapsy kolem ovoce, špatně trefený čas vaření nebo to, že pára po vytažení nemá kudy ven.