Když se doma sejdou sušené houby ze spíže a pár brambor, často místo kulajdy nebo bramboračky vařím právě gobovu juhu. Tahle tradiční slovinská houbová polévka je sytá, voňavá a přitom úplně obyčejná na suroviny. Odlišuje ji jemně paprikový základ, brambory a smetana přidaná až nakonec, díky které zůstane polévka hebká a kulatá.

Když se doma škvaří sádlo, pozná to celá kuchyň během pár minut. Tenhle starý způsob mám ráda pro jeho jednoduchost, úspornost i výsledek: čisté domácí sádlo do sklenic a k tomu zlatavé škvarky, které stačí jen lehce osolit a dát na chleba. Rozdíl dělá pomalé škvaření, trocha vody na začátku a průběžné odebírání tuku.

Když potřebuji něco sladkého k odpolední kávě a nechci vytahovat váhu, sahám právě po téhle buchtě s tvarohem a marmeládou. Je to poctivá domácí klasika z hrnků, hotová bez zbytečného přemýšlení, a právě vrstva oslazeného tvarohu s trochou domácí meruňkové marmelády jí dává vláčnost i příjemně ovocnou chuť.

Když potřebuji uvařit něco sytého bez zbytečného vymýšlení, často skončím u této pečené bramborové slámy. Tenké plátky brambor, cibule, slanina a smetanová zálivka udělají v troubě přesně to, co mají – nahoře se vše pěkně opeče, uvnitř zůstane jídlo vláčné a šťavnaté. Je to poctivá domácí večeře z obyčejných surovin, které mívám skoro pořád doma.

Když se cukety v létě rozjedou, bývá jich najednou víc, než člověk stihne spotřebovat do oběda nebo na gril. Právě tehdy u nás doma přichází na řadu cuketové zelí do skla – je levné, praktické a překvapivě podobné klasickému zelí, hlavně díky cibuli, octu, soli a kmínu. Dělám ho už několik sezon a v zimě jsem za každou sklenici opravdu ráda.

Když se doma sejde miska švestek, trochu máku a chuť upéct něco poctivého na plech, většinou z toho u nás vyjde právě tento švestkový koláč z kynutého těsta. Je vláčný, sytý a hezky voní po drobence, přitom není složitý a zvládám ho i ve dnech, kdy nechci v kuchyni strávit celé odpoledne. Odlišuje ho měkčí těsto s mlékem a trochou majolky, díky kterému zůstává pěkně jemný i druhý den.

Na konci léta u nás bývá kuchyň plná zeleniny a právě tehdy přichází na řadu zeleninová čalamáda. Je to poctivá domácí zásoba do sklenic, která se hodí k masu, k večeři i jen tak na chleba, a mám ráda, že v ní zůstane příjemná křupavost zelí i paprik. Oproti některým rychlým salátům se nechává přes noc odležet v nálevu, takže se chutě krásně propojí ještě před sterilováním.

Švestky u nás doma mizí po hrstech jen pár týdnů v roce, a právě tehdy dělám tohle švestkové tiramisu po česku nejraději. Je bez pečení, složené za chvilku a díky mascarpone, bílému jogurtu a mletému máku má úplně jiný charakter než klasická italská verze. Nejlepší je, že se jen navrství do formy, nechá přes noc v lednici a druhý den chutná ještě líp.

Když potřebuji něco sladkého ke kávě a nechce se mi zadělávat těsto od začátku, sahám po tomhle receptu. Listová kolečka s tvarohem a broskvemi z kompotu jsou rychlá, hezká na pohled a díky vrstvení dvou koleček i příjemně křupavá. Uprostřed je jemný tvaroh s vanilkou a citronovou kůrou, navrch šťavnatý měsíček broskve.

Dneska byla ke kávě černá buchta, které u nás doma málokdo řekne jinak než Šalamounovy řezy. Dělám ji na velký plech, když chci něco vláčného, sytého a přitom bez zbytečného složitění. O jemnost se tu starají nastrouhaná jablka v těstě a nahoře kakaová poleva s rumem a kokosem, která z obyčejné buchty udělá přesně ten typ moučníku, od kterého se chodí ukrajovat ještě po večeři.

Když se doma sejde víc zralých rajčat, bývá u mě pečený kečup první věc, kterou dělám. Mám ho ráda hlavně proto, že se zelenina upeče skoro sama, chuť je výraznější než u vařeného kečupu a při správném postupu vyjde krásně hustý i bez zdlouhavého pasírování.

Když chci ke kávě upéct něco domácího, ale nechce se mi tahat klasický štrúdl, přichází na řadu mrkvový závin s jablečnou náplní. Těsto je překvapivě snadné, hezky se vyvaluje a díky jemně strouhané mrkvi zůstává po upečení křehké i vláčné. U nás doma do něj patří jablka, hrst rozinek, vlašské ořechy a jen trochu skořicového cukru.