Monte řezy patří k těm dezertům, které na první pohled vypadají jako práce na celý den, ale přitom zvládnete celou přípravu za odpoledne. Vrstvený nepečený koláč se sušenkovým základem, hustým vanilkovým krémem a hedvábnou čokoládovou ganache – přesně tak chutná dětství zabalené do plechu.

Řecké zelí jsem poprvé ochutnala u kamarádky a okamžitě jsem věděla, že to musím umět sama. Pikantní, lehce sladké, s vůní česneku a chilli – tohle není obyčejná zavařenina, ale pořádná zimní zásobárna chuti.

Když chci mít doma čerstvé pečivo i na druhý den, zadělám tohle jedno těsto a udělám z něj část baget a část bulek. Recept mám ráda hlavně proto, že není složitý, vystačí s obyčejnými surovinami a díky krátkému spaření v horké vodě má pečivo hezky křupavou kůrku a měkký, vláčný střed.

Jsou dny, kdy člověk nechce vymýšlet nic složitého a stejně chce dát na stůl teplou večeři, po které nezůstane ani sousto. Přesně tehdy u nás přicházejí na řadu špagety s točeňákem a rajčatovou omáčkou, kterým doma říkáme tak trochu po staru ‘špagety Gustava Husáka’. Stačí cibule, točený salám, kečup a případně trochu rajčatového protlaku, a za chvíli je hotovo.

Když se v létě objeví miska borůvek a doma je chuť na něco sladkého ke kávě, sahám často právě po této buchtě. Borůvková buchta politá zakysanou smetanou je nenáročná, rychlá a má jednu velkou výhodu – díky smetaně nalité na horký korpus zůstane krásně vláčná i další den.

Když chci uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl dne u sporáku, sahám po zapečených šunkoflecích. V této verzi přidávám i červenou řepu, která jídlu dá šťavnatost, hezkou barvu a lehce zemitou chuť, ale pořád zůstává příjemně domácí a úplně nenáročná.

Připravte si pravý domácí vlašský salát podle prvorepublikové a ČSN normy z roku 1976! Vyzkoušejte poctivý recept s majonézou, zeleninou a junioru.

Míša řezy jsou u nás doma naprostá klasika – kakaový korpus, svěží tvarohový krém a lesklá čokoládová poleva. Recept zvládne i začátečník a nejlépe chutná druhý den.

Skleněná polévka zní trochu tajemně, ale ve výsledku je to poctivá staročeská bramborová polévka z pár běžných surovin. Její kouzlo není v složitosti, spíš v tom, že se nic nepřekombinuje a vejce přijde do hrnce až úplně nakonec.

Kardinálové řezy patří mezi dezerty, které vypadají složitě, ale ve skutečnosti zvládne jejich přípravu každý, kdo má trpělivost se sáčkem na zdobení. Dva druhy těsta – nadýchaný sníh a jemná žloutkovo-piškotová směs – se pečou vedle sebe na jednom plechu a vytvářejí charakteristické pruhy, které jsou poznávacím znamením tohoto vídeňsky laděného moučníku. Naplněné kávovou šlehačkou s nádechem rumu se řezy promění v dezert, který ze stolu zmizí dřív, než stačíte nakrájet poslední kousek.

Pečená kachna je přesně to jídlo, které vypadá složitěji, než ve skutečnosti je. Když si pohlídáte dvě věci – pomalé pečení a závěrečné vypečení kůže – zbytek už si sedne sám a na talíři máte poctivý oběd, který neurazí ani hladového strejdu.

Když potřebuji upéct něco ke kávě a nechci si zavařit půl dne v kuchyni, často vyhraje právě jablečný koláč s vanilkovým krémem. Je vláčný, voňavý a stojí na obyčejných surovinách, které mívám doma skoro pořád. Odlišuje ho krém vařený předem v rendlíku, který se dává přímo na těsto a při pečení se krásně propojí s jablky.