Domácí pizza těsto s pomalým kynutím v lednici přes noc je tajemství italských pizzerií. Stačí 3 gramy čerstvého droždí, správná mouka a 24 hodin trpělivosti – a výsledek předčí většinu podniků.

Brambory nakyselo jsou přesně ten typ jídla, které nevypadá na první pohled jako hvězda kuchyně, ale na talíři udělá víc parády než lecjaká drahá večeře. Stačí pár běžných surovin, správně provařená mouka a kyselost doladěná tak, aby to nebyla facka octem, ale poctivé domácí jídlo.

Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.

Někdy stačí pár surovin, které by člověk běžně nedal dohromady, a na plechu vznikne večeře, co mile překvapí. Tento slaný koláč dělám hlavně tehdy, když nechci stát dlouho u plotny, ale chci něco trochu slavnostnějšího než obyčejnou večeři. Zajímavost mu dává spojení listového těsta, pršutu, plísňového sýra, hroznů a jemné smetanovo-vaječné zálivky s tymiánem.

Vareniky jsem poprvé ochutnala u kamarádky, která pochází z Ukrajiny, a od té chvíle jsem věděla, že se je musím naučit dělat sama. Tenhle recept je postaven na těstě bez vajec – jen mouka, horká voda, olej a sůl – a výsledek je překvapivě jemný a poddajný. Náplň jsem zvolila klasickou bramborovou, ale variací je spousta.

Pštrosí vejce si většina lidí spojuje s mletým masem a hořčicí. Jenže ono to funguje i s čočkovou sekanou, a překvapivě dobře. Když je čočka uvařená opravdu doměkka a houska pořádně vyždímaná, směs drží bez zbytečného povyku i bez syrového vejce.

Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.

Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.

Kapustové karbanátky patří k jídlům, která znějí o něco skromněji, než pak chutnají na talíři. Když se kapusta předem povaří, dobře vymačká a smíchá s mletým masem, cibulí, česnekem a trochou slaniny, vznikne poctivý oběd, ke kterému se bramborová kaše i okurkový salát hodí bez debat.

Cibulovo-medová omáčka po valašsku — recept zděděný po tatínkovi, který nepotřebuje vývar ani smetanu, jen dobrou cibuli, máslo a trochu medu.

Těstovinový salát mám spojený hlavně s dny, kdy nechci stát hodinu u sporáku a stejně potřebuji uvařit něco, co zasytí. Když se do něj dá opravdu dost zeleniny a kousky kuřecích stehenních řízků, není to žádná smutná příloha k řízku, ale normální hlavní chod. Jen jedno pravidlo nesmíte podcenit: těstovinový salát potřebuje chvíli klidu v lednici, jinak chutná spíš jako rychle zamíchaný kompromis.

Ražniči nemusí nutně znamenat stání u grilu se špejlí v ruce. Připravit ho na plechu v troubě je pohodlnější, výsledek je přitom stejně šťavnatý a voňavý. Krkovice se v troubě pomalým teplem rozvoní do celé kuchyně, klobása a slanina dodají pokrmu kouřový nádech a brambory na vedlejším plechu se postarají o syté přílohy bez extra práce.