Skleněná polévka zní trochu tajemně, ale ve výsledku je to poctivá staročeská bramborová polévka z pár běžných surovin. Její kouzlo není v složitosti, spíš v tom, že se nic nepřekombinuje a vejce přijde do hrnce až úplně nakonec.

Když se doma sejdou sušené houby ze spíže a pár brambor, často místo kulajdy nebo bramboračky vařím právě gobovu juhu. Tahle tradiční slovinská houbová polévka je sytá, voňavá a přitom úplně obyčejná na suroviny. Odlišuje ji jemně paprikový základ, brambory a smetana přidaná až nakonec, díky které zůstane polévka hebká a kulatá.

Podkrkonošské kyselo je přesně ten typ polévky, který nevypadá jako frajer, ale na stole udělá velkou službu. Z kvásku, brambor, hub a vajec na cibulce vznikne syté jídlo, které se v horách nevařilo pro parádu, ale proto, že dávalo smysl.

Boršč jsem vařila poprvé před lety a upřímně bála jsem se ho. Tahle polévka má pověst jídla, které buď vyjde skvěle, nebo vůbec. Dnes ho vařím pravidelně a pokaždé, když ho přinesu na stůl, zmizí do posledního sousta.

Když se doma vařilo uzené maso, skoro vždycky z toho druhý den byla čočková polévka. Přesně taková hustá, s kousky masa, trochou klobásy a majoránkou, která provoní celý byt. Mám ji ráda hlavně proto, že zasytí na dlouho, není drahá a z obyčejné čočky a vývaru z uzeného vykouzlí poctivé jídlo do chladnějších dnů.

Uzená fazolová polévka patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Přes noc namočené fazole, pomalu vařená žebra a hustá jíška na závěr – to je základ, který se vyplatí dodržet.

Hovězí vývar s drožďovými knedlíčky není rychlá polévka na úterní večer. Je to rituál, který zabere celý den, odmění vás zlatavým vývarem vonícím po libečku a česnek-majoránkových knedlíčcích, které se rozpadají přímo v lžíci.

Když se doma sejde víc mrkve, petržele a celeru, dělám z nich jednu z nejužitečnějších zásob do spíže. Domácí vegeta bez konzervantů je voňavá, praktická a hodí se do polévek, omáček i pod maso. Nejraději ji připravuji ze sušené zeleniny a bylinek, které po rozmixování vytvoří jemnou dochucovací směs bez zbytečných přísad.

Dnes jsem zkoušela kulajdu z lišek nálevkovitých a doma bylo ticho jen do chvíle, než jsem ji donesla na stůl. Je jemná, sytá a přitom nijak složitá, takže se hodí i na obyčejný všední den. Chuť jí dává poctivý vývar, smetana a kopr, který celou polévku hezky zvedne.

Polévka z uzeného masa je přesně ten typ jídla, který voní po celém bytě a nikoho nemusíte dvakrát volat ke stolu. Za mě je nejlepší ve chvíli, kdy chcete uvařit něco sytého, ale nechce se vám dělat velká paráda kolem tří chodů. Uzená krkovice odvede půl práce sama a zbytek obstará zelenina, česnek a trochu trpělivosti u hrnce.

Hovězí vývar je přesně ten typ receptu, u kterého se nic neokecá. Když mu dáte dobré maso, kosti a hlavně klid, odmění se vám čirou polévkou, která postaví na nohy po nemoci i zahřeje na duši. Za mě je nejdůležitější neuspěchat začátek a nenechat hrnec divoce vařit, protože pak bývá vývar kalný a to je zbytečná škoda.

Včera jsem dala do pomalého hrnce hovězí kližku s kořenovou zeleninou a nechala ji táhnout přes noc. Dnes z toho vznikla polévka se šunkovo-kvasnicovými knedlíčky, která zmizela ze stolu dřív, než vychladla. Recept na poctivý tažený vývar, který posílí imunitu a zahřeje v každém počasí.