Když dojde pečivo a do obchodu se mi opravdu nechce, přicházejí na řadu tyhle hrnkové housky. Jsou z obyčejných surovin, odměřené jen hrnkem, a právě v tom je jejich největší kouzlo. Těsto stačí nechat vykynout, potřít vejcem a za pár minut pečení je na stole měkké domácí pečivo, které se hodí ke snídani i k večeři.

Když chci uvařit něco slavnostního, ale nechci stát půl dne u sporáku, sáhnu po pomalu pečené kachně na medu, jablkách a pomerančích. Peče se přes noc při nízké teplotě, maso krásně změkne a druhý den už jen hlídám, aby se při 180 °C udělala zlatá kůrka. Právě spojení kmínu, ovoce a trochy medu dělá z téhle kachny jídlo, které u nás voní po neděli i svátcích.

Večer zadělám, ráno vytvaruji bochník a zbytek už za mě skoro udělá trouba. Tenhle chlebík podle Ládi Hrušky peču ve dnech, kdy chci domácí pečivo bez dlouhého hnětení, a přidávám do něj třetinu žitné mouky a semínka, díky kterým má plnější chuť i hezkou střídku.

Pečené brambory plněné houbami a slaninou mám spojené s podzimem a s dny, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku, ale stejně chce jíst něco pořádného. Tady navíc funguje starý dobrý trik: brambora udělá polovinu práce sama, vy jen upečete náplň, přidáte česnekový dip a večeře je hotová bez zbytečné vědy.

Večeře z jednoho pekáče patří mezi ty recepty, které doma zachraňují běžné pracovní dny. Když potřebuji nasytit rodinu bez zbytečného pobíhání kolem plotny, sáhnu po kombinaci mladého zelí, nových brambor, klobásy, česneku a papriky. Právě pečení v jednom pekáči je na tom to nejlepší. Suroviny se prolnou, klobása pustí chuť a večeře je poctivá, sytá a přitom bez velkého nádobí.

Když nevím, co uvařit na víkendový oběd, často skončím právě u francouzských brambor. Jsou syté, z běžných surovin a mám na nich ráda hlavně to, že se většina práce odehraje už při krájení a vrstvení. V této verzi přidávám šunkovou klobásu, vejce natvrdo a smetanovou zálivku s trochou hořčice, díky které je celý pekáč vláčný a hezky drží pohromadě.

Trhaný česnekový chléb jsem loni upekla poprvé na zahradní party a od té doby ho peču pořád. Voní po česneku a bylinkách, tahá se do zlatavých cárů a u ohně mizí rychleji než cokoli jiného na grilu.

Vyzkoušejte hříšně dobré mafiánské brambory zapékané s uzeným masem a goudou! Poctivý smetanovo-česnekový oběd na 4 porce upečete na 180 stupňů za 75 minut.

Karbanátky jsou česká klasika, ale tato verze jde o krok dál. Mleté maso se tady nepřipravuje na pánvi, ale rovnou na plechu: obložené plátky cibule, syrovými bramborami, kopečkem majonézy a nastrouhaným sýrem. Výsledek? Kompletní oběd z trouby, který se prakticky připraví sám. Stačí dát dohromady masovou směs, naskládat suroviny na plech ve správném pořadí a trouba udělá zbytek.

Když chci upéct domácí pečivo a nechci u něj strávit půl dne, sahám právě po rohlících z majonézového těsta. Jsou měkké, vláčné a práce s nimi je mnohem snazší, než by člověk čekal. Právě majonéza v těstě dělá velkou službu. Pečivo není suché a i druhý den chutná velmi dobře.

Irský špaldový chlebík bez droždí se peče z jedné mísy, kyne díky jedlé sodě a jogurtu a za hodinu máte na stole voňavý bochník s křupavou kůrkou. Recept je ověřený, jednoduchý a výsledek předčí očekávání.

Domácí pizza má jednu velkou výhodu oproti té z krabice: víte přesně, co do ní dáváte. Těsto ze základních surovin, rajčatová omáčka připravená za pět minut a obloha přesně podle vaší chuti. Žádné kompromisy, žádné přebytečné přísady. Tento recept vychází z osvědčeného základu, který funguje jak pro tenké neapolské těsto, tak pro nadýchanější variantu vhodnou pro české chutě.