Ghí je vlastně obyčejné máslo, kterému jsme dali čas a klid na plotně. Voda se odpaří, mléčné bílkoviny se oddělí a zůstane čistý tuk s vyšším bodem přepalování. Hodí se do pánve i na pečivo a za mě je to jedna z těch kuchyňských věcí, které nevypadají převratně, ale v praxi dávají smysl.

Přiznám se vám, že jsem dlouho nevěřila, že by domácí rohlíky mohly překonat ty z pekaře. Pak jsem narazila na slánek – slaný kvásek z droždí, vody a soli – a všechno se změnilo.

Přiznám se vám, že buřty jsem dlouho považovala za pouhou grilovačkovou záležitost. Pak jsem zkusila naložit špekáčky do černého piva se zeleninou a strčit je do trouby – a byl to jiný svět. Šťavnatá cibulka nasáklá pivní zálivkou, chilli, sojovka a kmín udělají z obyčejných špekáčků jídlo, které na stole nevydrží dlouho. K tomu krajíc poctivého chleba a večeře je hotová.

U kuřecích křídel s medem stačí pár běžných surovin, pekáček a jedno pravidlo: v závěru neodběhnout od trouby, protože právě tehdy se z obyčejného masa stane pěkná zlatohnědá večeře.

Domácí rohlíky a housky dělám hlavně ve dnech, kdy nechci běžet do obchodu kvůli pár kusům pečiva. Kuchyně po nich voní jako malá pekárna a člověk aspoň ví, co jí. Jen je fér říct jednu věc rovnou: nejlepší jsou ještě ten den, druhý už to není žádná hitparáda.

Stromboli je italsko-americký závin z kynutého těsta plněný masem, sýrem a zeleninou. Tento recept používá capicola salám, suchý salám, mozzarellu, provolone, cibuli a papriku. Peče se na 230 stupňů přibližně 15 až 20 minut dozlatova.

Domácí chleba voní jinak než ten z obchodu. Není to klišé – je to chemie. Kmín, čerstvě upečená kůrka a vláčná střída jsou věci, které žádné balené pečivo nedokáže napodobit. Tento recept nepotřebuje pekárnu ani robota, vystačíte si s miskou, lžící a troubou. Tajemství křupavé kůrky přitom tkví v jednom triku: péct v předehřátém hrnci nebo zapékací míse s pokličkou.

Obrácené řízky jsou geniálně jednoduchý trik, jak dostat křehké, šťavnaté maso na stůl bez přílišného hlídání u plotny. Obalíte ve strouhance jako obvykle, ale pořadí je obrácené – a pak trouba udělá zbytek.

Když potřebuji uvařit něco poctivého, co zasytí celou rodinu a přitom mě nepřiková na celé dopoledne ke sporáku, sahám po selské míse z jednoho pekáče. Je na ní krásné to, že pár obyčejných surovin – uzené maso, brambory, zelí a hodně cibule – se v troubě spojí do šťavnatého jídla, které chutná nejlépe právě zapečené dozlatova.

Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.

Kuřecí stehna marinovaná v jogurtu, olivovém oleji a směsi koření, upečená společně s brambory a mrkví na jednom plechu. Výsledek je šťavnatý, voňavý a nevyžaduje skoro žádné nádobí.

Když jsem tenhle domácí chléb bez hnětení zkusila poprvé, překvapilo mě, jak málo práce s ním vlastně je. Stačí jen promíchat mouku, vodu, sušené droždí a pár drobností navíc, o zbytek se postará čas a rozpálený hrnec. Výsledkem je poctivý bochník s křupavou kůrkou, který se u nás doma krájí ještě vlažný.