Kuřecí stehna po kanadsku jsou u nás doma téměř každý druhý týden. Ta tmavá, hustá omáčka z kečupu, worcesteru, octa a másla je přesně ten typ věci, na kterou se těším celý den dopředu. Recept je jednoduchý, ale výsledek překvapí každého, kdo ho zkusí poprvé.

Když jsem tuhle omáčku dělala poprvé, ani mě nenapadlo, jak silnou vzpomínku vyvolá u stolu. Přítel po prvním soustu prohlásil, že je ‚jako od babičky‘, a to je u nás doma pochvala, která má váhu. Uzený plátek s jemnou česnekovou omáčkou je poctivé jídlo, které podrží i ve všední den, a hrnkový knedlík z mikrovlnky je příjemně rychlá zkratka bez dlouhého vaření.

Pečená vepřová plec patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Osm hodin v troubě na nízkou teplotu a výsledek předčí všechna očekávání – maso se doslova rozpadá pod vidličkou a výpek voní po tymiánu a česneku tak, že sousedi zaklepou dřív, než stačíte prostřít.

Jsou dny, kdy člověk otevře lednici, chvíli na ni kouká a pořád neví. Přesně tak u nás vznikly tyto vepřové plátky na paprikách a cuketách s rýží – z obyčejných surovin, které byly zrovna po ruce. Maso se nejdřív zprudka opeče na sádle, pak se dusí s cibulkou, česnekem a sladkou paprikou a nakonec se přidá zelenina, díky které je celé jídlo šťavnaté a příjemně lehké.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale nechci stát půl dne u sporáku, sahám právě po hovězím Stroganovu. Je to jídlo, které působí svátečně, přitom je hotové zhruba do hodiny a stojí na pár chytrých krocích – rychle opečené maso, žampiony, cibule, trocha protlaku, hořčice a nakonec zakysaná smetana, která omáčku krásně zjemní.

Když mám v mrazáku schovaný pytlík lesních hub a na lince poslední cuketu, bývá o obědě rozhodnuto během pár minut. Tahle omáčka z lesních hub s cuketovými knedlíky je poctivá, voňavá a přitom mile úsporná. Cuketové knedlíky jsou jemnější než klasické houskové a díky nastrouhané cuketě nepůsobí tak těžce.

Holubky jsou jídlo, které si u nás říká o pomalé pečení, voňavou omáčku a pořádný krajíc něčeho k zakousnutí. Já je dělám na maďarský způsob, protože mám ráda výraznější chuť, mletou papriku, slaninku a šťávu, do které se s chutí namáčí i rychlé placky z pánve. Právě spojení kapustových listů, vepřového masa a pečené paprikové omáčky z nich dělá recept, ke kterému se doma vracíme.

Vepřová plec na medové hořčici je přesně ten typ jídla, které vypadá nenápadně, ale na talíři absolutně zazáří. Papiňák udělá z tuhého kusu masa něco, co se doslova rozpadá pod vidličkou, a medovo-hořčičná omáčka mu dodá tu správnou sladkokyselou hloubku.

Vepřová panenka budí zbytečný respekt. Přitom je hotová rychle a největší problém bývá jen ten, že ji někdo nechá na plotně o pár minut déle, než je zdrávo. Tady je verze s pepřovou omáčkou, která se hodí i na víkendový oběd, ale nezabere půl dne.

Fazolky na kyselo si spousta lidí pamatuje ze školní jídelny, a právě proto jim občas křivdíme. Když se ale omáčka nepřežene s moukou, dochutí se koprem a octem s rozumem a na talíř přidáte ztracené vejce, opečenou schwarzwaldskou šunku a zámecký brambor, je z toho poctivý oběd, který neurazí ani v neděli.

Znojemská je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velké divadlo, ale když se udělá dobře, talíř bývá prázdný do pár minut. Za mě na ní stojí hlavně dvě věci: cibule musí jít opravdu do tmavého odstínu a okurky je chytré dát do omáčky nadvakrát, část rozvařit a část nechat na skus.

Stará bramborová omáčka stojí na několika běžných surovinách. Brambory, cibule, koření, záklechtka a nakonec zakysaná smetana.