Když mi kamarádka před pár lety poprvé řekla, ať si meloun trochu osolím, upřímně jsem si myslela, že si ze mě dělá legraci. Seděly jsme venku na terase, horko takové to těžké, kdy se člověku nechce ani mluvit, a ona úplně samozřejmě sáhla po solničce. Dala jsem tomu šanci. A překvapivě to fungovalo. Ten kousek byl sladší, šťavnatější, chuť najednou nebyla tak plochá. Od té doby to občas dělám taky. Ne vždycky, ale v létě docela často.
Turecký způsob konzumace
V Turecku by se tomu asi nikdo moc nedivil. Tam nejde o žádný nový trik ze sociálních sítí, spíš o běžný letní zvyk. Oficiální turecký turistický portál zmiňuje jako oblíbenou svačinu kostky melounu podávané s bílým sýrem Ezine. Sladké ovoce, slaný sýr, jednoduchá kombinace. Když sýr není po ruce, pár zrnek soli na dužině udělá podobný efekt. Otázka je, proč se chuť tak výrazně změní.
Sůl nesladí, jen nechá sladkost vyniknout
Studie publikovaná v časopise Nature popsala, že soli umějí potlačovat hořkost silněji než samotnou sladkou chuť. U melounu to dává smysl. I když ho vnímáme hlavně jako sladký a vodnatý, v dužině jsou přirozeně i jemné hořké tóny. Většinou si jich ani nevšimneme, jen chuť trochu „brzdí“. Sůl je stáhne do pozadí a sladkost se pak zdá výraznější, i když v melounu nepřibyl ani gram cukru. Je to práce chuťových receptorů, ne kouzlo.
Nejvíc je ten rozdíl znát u melounu, který je spíš vodový nebo chuťově nevýrazný. U opravdu zralého a dobrého kusu to ale nutné není. A pokud je meloun moučnatý, přezrálý nebo naopak nedozrálý, špetka soli ho nezachrání. Tam už se toho moc vymyslet nedá.
Jak na to: méně je víc
Na jeden běžný trojúhelníkový plátek stačí opravdu pár zrnek. Jemná sůl se na vlhkém povrchu rychle rozpustí a rozprostře se celkem rovnoměrně. Hrubá sůl se na meloun moc nehodí. Velké krystaly zůstanou na jednom místě a člověk pak kousne do něčeho, co chutná spíš jako přesolená okurka než letní ovoce.
Nejjednodušší zkouška je rozdělit si plátek na dvě části. Jednu nechat tak, druhou jen nepatrně posolit. Rozdíl poznáte hned. Pokud jako první ucítíte sůl, dali jste jí moc. A s tím už se zpětně nic moc dělat nedá, leda vzít další kus melounu a začít opatrněji.
Kdo chce zůstat u tureckého směru, může meloun nakrájet na kostky, přidat balkánský sýr nebo fetu a pár lístků máty. Je to pořád stejný sladko-slaný princip, jen z něj vznikne jídlo, které už zasytí víc než samotný plátek z lednice. V parném dni to klidně nahradí lehký oběd.
Meloun ve vedru: víc než jen sladká voda
Podle amerického ministerstva zemědělství (USDA) tvoří více než 90 procent hmotnosti melounu voda. I proto se v létě jí tak snadno a tak rychle mizí z talíře. Pomáhá doplnit tekutiny, neobsahuje přidaný cukr a nepřidává zbytečné kalorie. Ta trocha soli na povrchu je ale hlavně chuťová věc. Nemá smysl z ní dělat náhradu iontového nápoje.
Melounovou slupku už nikdy nevyhodíte: Díky této geniální fintě ji proměníte v naprosto luxusní pokrm
Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým držet příjem soli pod hranicí pěti gramů denně. Symbolická špetka na melounu se do takového množství obvykle snadno vejde. Jiná situace je u lidí, kteří mají sodík omezený kvůli zdravotnímu stavu. Ti mohou zůstat u čistého melounu, případně si kombinaci se sýrem dopřát jen občas.
Ještě praktická poznámka, která zní banálně, ale v kuchyni se na ni zapomíná: meloun před krájením omyjte pod tekoucí vodou. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) upozorňuje, že nůž může při krájení přenést mikroorganismy ze slupky přímo do dužiny. Žádné mýdlo, žádný saponát. Voda a pečlivé opláchnutí stačí.
Můj tip zní: Poprvé osolte jen polovinu porce a druhou nechte bez soli. Když ochutnáte oba kousky vedle sebe, rychle poznáte, jestli vám tahle kombinace sedí. A taky zjistíte, kolik soli je pro vás ještě příjemné, protože každý meloun chutná trochu jinak.
Jak snadno v obchodě poznat dokonalý meloun: Stačí si dát pozor na zvuk, tvar i žluté skrvny
Domácí ICE TEA ze zeleného čaje, melounu, máty a citronu – Nejlepší osvěžení na léto!
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Nature, FDA, USDA, WHO
