Když chci doma uvařit něco slavnostnějšího, ale nechci stát půl dne u plotny, dělám vepřovou panenku s pepřovou omáčkou. Je hotová poměrně rychle, maso zůstane šťavnaté a smetanová omáčka se zeleným pepřem udělá z obyčejného oběda jídlo, které působí svátečně. U nás nejčastěji skončí na stole s pečenými bramborami.

Když se doma objeví miska voňavých jahod a venku je opravdové léto, dělám nejraději tvarohové knedlíky. Jsou syté, přitom z obyčejných surovin, a celé kouzlo je v jemném tvarohovém těstě, které stačí správně zpracovat a zbytečně ho nepřemoučit.

Kdysi jsem dělala rajskou a kus hovězího jsem si schovala stranou jen sama pro sebe. Přesně na tenhle talíř – vařené hovězí zadní, horké brambory s máslem a petrželkou a k tomu domácí tatarka. Je to starší, poctivé jídlo, které není složité, nestojí majlant a stojí hlavně na dobře uvařeném mase a obyčejných surovinách.

Vypadá nenápadně, ale na stole udělá přesně to, co má. Citronová babeta je starý dobrý retro moučník ze 70. let, který peču hlavně tehdy, když chci něco svěžího, vláčného a bez zbytečného vymýšlení. Díky citronové šťávě, nastrouhané kůře a lehké cukrové polevě má příjemně voňavou chuť a hodí se jak ke kávě, tak na víkendové zobání doma.

V lahůdkářství jsem si ho dřív občas koupila k večeři s rohlíkem, ale doma mi pořád chyběla ta stará známá chuť, jakou si pamatuji z dětství. Dnes jsem zkusila pochoutkový salát podle starých receptur a přesně tohle je ono: poctivý, s nakrájeným šunkovým salámem, okurkami na nudličky a jemně dochucenou majonézou. Nejlepší na tom je, že je hotový za chvilku a po odležení v lednici chutná ještě líp.

Když potřebuji upéct něco osvědčeného na víkend, co vystačí pro celou rodinu i nečekanou návštěvu, často skončím právě u tohoto perníku. Perník s vlašskými ořechy, čokoládovou polevou a kokosem je rychlý, nenáročný a díky troše pyré nebo mléka zůstává hezky vláčný i druhý den.

Když se doma sejde víc zeleniny, než se stihne sníst čerstvá, u nás přichází na řadu zeleninová čalamáda. Dělám ji po babičce z okurek, lehce povařeného květáku, papriky, cibule a mrkve a právě lák na okurky jí dává známou, poctivou chuť, kterou mám se spíží plnou sklenic spojenou od dětství.

Vůně másla a vanilky mi tyhle věnečky připomene pokaždé staré cukrárny, kam jsme chodili v neděli po obědě. Doma je dělám ve chvíli, kdy mám chuť na poctivý moučník, který vypadá slavnostně, ale ve skutečnosti stojí hlavně na pár obyčejných surovinách a správném postupu. Odpalované těsto chce trochu klidu, vanilkový pudinkový krém zase stejnou teplotu surovin, a pak už jde všechno hezky od ruky.

Když se u nás doma vrátíme z lesa s pěknými masáky, dlouho nevymýšlím, co s nimi. Nejčastěji skončí na pánvi s máslem a kmínem a pak putují na křupavý toust, protože je to rychlá, voňavá a překvapivě sytá večeře. Právě jednoduché opečení růžovek nechá vyniknout jejich chuť a člověk kvůli tomu nemusí stát hodinu u sporáku.

Na první pohled to zní jako nezvyklá kombinace, ale jakmile jsem tenhle smažený řízek s dušeným kysaným zelím a domácím houskovým knedlíkem udělala doma, bylo jasno. Je to poctivé jídlo, které zasytí, voní starou českou kuchyní a přitom není složité, když si práci dobře rozdělíte. Nejvíc mě baví spojení křupavého trojobalu, měkkého knedlíku a zelí, které jsem zahušťovala jemně nastrouhanou bramborou.

Pizza tyčinky z kynutého těsta jsou ta nejlepší věc, kterou můžete vytáhnout z trouby, když přijdou neohlášení hosté. Těsto je vláčné, náplň variabilní a výsledek zmizí z plechu dřív, než se nadějete.

Tenhle salát jsem poprvé ochutnala na rodinné oslavě a vůbec jsem nečekala, co mě čeká. Kuřecí prsa uvařená v octovém nálevu s kořením dostanou překvapivě jemnou, lehce nakyslou chuť, která rybí salát opravdu připomíná. A přitom žádná ryba v dohledu.