Nevrlá obsluha, guláš za šest korun a pivo čepované pod míru. Stravovací zařízení v socialistickém Československu fungovala podle pravidel, která dnes působí jako z jiného světa. A přitom na ně spousta lidí vzpomíná s nečekanou nostalgií.
Restaurace, hospody i podnikové jídelny v ČSSR patřily pod státní podnik Restaurace a jídelny, známý hlavně zkratkou RaJ. Provozovny byly rozdělené do cenových tříd, od obyčejných dělnických jídelen přes běžné hospody až po podniky vyšší kategorie. Otevírací doba se neřídila moc tím, kdy by chtěli hosté sedět u stolu. Byla daná shora. Většina hospod končila kolem desáté večer. Jídelní lístek nepřekvapoval. Host obvykle už předem tušil, co se na něm objeví. Vařilo se podle norem, suroviny měly předepsané gramáže a prostor pro kuchařskou nápaditost byl spíš úzký.
Guláš, svíčková a vepřo knedlo zelo – co bylo na talíři
Na stole se pravidelně ocital guláš, svíčková nebo dušené maso v několika obměnách. K tomu omáčky: koprová, rajská, houbová, papriková, okurková. Nejčastěji samozřejmě s houskovým knedlíkem. Omáčky měly v tehdejší české kuchyni mimořádně pevné místo, někdy až neotřesitelné. Samostatnou kapitolou bylo UHO, tedy univerzální hnědá omáčka. Pojem patřící hlavně do školních a závodních jídelen, který se většinou nevyslovoval s velkým potěšením. Úsporný základ mohl dávat smysl, jen výsledek často připomínal dobrý oběd spíš vzdáleně.
Někdy v průběhu 70. let se na jídelních lístcích výrazněji zabydlel obalovaný eidam. Hranolky tehdy nepůsobily jako běžná příloha ke všemu, spíš jako něco lepšího, téměř svátečního. Smažený sýr proto často doprovázely normální vařené brambory. Restaurací s cizí národní kuchyní fungovalo jen málo. Mezi výjimky patřila čínská restaurace v Praze a několik podniků, které nabízely kuchyně zemí východního bloku.
Do hospod se chodilo už ráno, třeba na polévku. Zelňačka, dršťková, gulášová. Vedle talíře se klidně objevilo pivo, panák nebo rum. Dělníci, zedníci a kopáči přišli na oběd a někdy se zdrželi až do zavíračky. Když se objevila kontrola, alkohol putoval pod stůl a před hosty se rychle postavily sklenice s nealkem. Takové malé divadlo, které tehdejší provoz znal docela dobře.
Automat na Můstku a průměrný plat číšníka
Kdo chtěl jíst rychleji a levněji než v klasické restauraci, mířil do automatů. Nejznámější byl Automat Koruna na pražském Můstku, který fungoval už od roku 1931. Chodili sem lidé různého postavení, dělníci stejně jako prezident Zápotocký. Za komunistů podnik postupně chátral, oblibu si ale udržel. Párky, chlebíčky, koktejly nebo ruské vejce k němu pro řadu Pražanů prostě patřily.
Rozdíly mezi společenskými vrstvami se v jídle neukazovaly tak výrazně jako dnes. V závodní jídelně i v lepším podniku se často vycházelo z podobného základu. Nabídka byla užší, pestrost omezená. Dodnes se ale opakuje, že když už něco na stole bylo, bývalo to poctivé.
Kvíz: Jak moc víte o jídle a hospodách za socialismu?
Obrázkový kvíz na téma jedlé houby, které Češi nechávají v lese: Mezi 10 fotkami se nachází řada delikates
Velký kvíz o českém pivě: 10 otázek může dát zabrat i zkušeným pivařům. 6 bodů je však povinných
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Top recepty, Pro ženy, Hospodářské noviny, e15
