Když chci uvařit něco poctivého, sytého a bez zbytečných cavyků, sahám právě po bramborových haluškách s kysaným zelím a slaninou. Je to jídlo, které voní domovem, vystačí pro více lidí a stojí hlavně na obyčejných surovinách. Na jemně strouhaných bramborách, kysaném zelí a křupavé slanině.

Když se u nás doma sejde víc rybízu než na obyčejný koláč a k tomu miska malin, bývá rozhodnuto. Dělám rybízově malinová povidla, která mají výraznou barvu, svěží chuť a nejsou přeslazená. Kouzlo je v tom, že se rybíz nejprve zahřívá i se stopkami, směs si odpočine a pak se vaří po menších dávkách, takže výsledek zůstane hustý a ovocný.

Když potřebuji upéct něco domácího ke kávě a nechce se mi čekat půl dne na těsto, přicházejí u nás na řadu právě tyhle koláčky s tvarohem a povidly. Jsou z majonézového těsta, které je krásně vláčné, dobře se s ním pracuje a po upečení zůstává jemné i druhý den. Navrch dávám drobenku a ještě horké koláčky potírám máslem s rumem, protože právě tenhle detail jim dodá vůni, kterou mám s poctivým domácím pečením spojenou od dětství.

Když se u nás v létě začne na lince kupit cuketa, přichází chvíle pro tyhle hermelínovo-cuketové karbanátky. Jsou jednoduché, syté a díky nastrouhanému Hermelínu mají uvnitř měkčí, šťavnatý střed, zatímco na povrchu udělají hezky křupavou vrstvu ze strouhanky. Dělám je nejčastěji k večeři nebo k lehčímu obědu s bramborami a zeleninou.

Když po zabijačce nebo po pečení sádla zbydou doma škvarky, u nás se dlouho neohřejí. Část se samozřejmě ujídá jen tak, ale zbytek schovávám na škvarkovou pomazánku s vajíčkem, cibulí a kyselou okurkou. Je hotová za chvilku, krásně se roztírá na čerstvý chleba a má přesně tu poctivou chuť, kterou si spojuji s kuchyní našich babiček.

Když potřebuji upéct něco na velký plech, co se hodí ke kávě i na víkendovou snídani, často vyhraje právě tento kynutý ovocný koláč s tvarohem a jogurtem. Má poctivé těsto, šťavnatou náplň a navrch ovoce z mrazáku se skořicovou drobenkou, takže funguje i mimo sezonu. Nejvíc mi vyhovuje, že se dá těsto nechat kynout i v lednici a pak se s ním pracuje mnohem klidněji.

Když se doma sejde víc zralých rajčat, bývá u mě pečený kečup první věc, kterou dělám. Mám ho ráda hlavně proto, že se zelenina upeče skoro sama, chuť je výraznější než u vařeného kečupu a při správném postupu vyjde krásně hustý i bez zdlouhavého pasírování.

Když mám chuť na něco poctivého k večeři a vím, že se doma seběhnou všichni ke stolu bez přemlouvání, dělám právě domácí langoše z kynutého těsta. Jsou krásně nadýchané, uvnitř měkké, na povrchu zlatavé a díky jedné vařené bramboře se těsto chová o něco poslušněji než klasická verze bez ní.

Když se doma vařilo uzené maso, skoro vždycky z toho druhý den byla čočková polévka. Přesně taková hustá, s kousky masa, trochou klobásy a majoránkou, která provoní celý byt. Mám ji ráda hlavně proto, že zasytí na dlouho, není drahá a z obyčejné čočky a vývaru z uzeného vykouzlí poctivé jídlo do chladnějších dnů.

Když chci uvařit něco, co na talíři vypadá svátečně, ale v kuchyni mě to nesemele, dělám právě tyto kuřecí rolky. Jedna část je klasická se šunkou a eidamem, druhá výraznější s nivou a herkulesem, a k tomu dávám jemnou bramborovou kaši z horkého mléka a másla. Velké plus je, že stejný postup funguje i na vepřové maso, takže si doma snadno uděláte dvě oblíbené varianty najednou.

S rajčaty je ten potížista známý: člověk koupí nebo sklidí krásné plody a za pár dní řeší moučnatou dužinu a mdlou chuť. Přitom často nejde o kvalitu rajčat, ale o špatné skladování. Tady je jednoduchý přehled, co s nimi dělat, když je chcete sníst za pár dnů, za pár týdnů i v zimě.

Masovo-zeleninová pomazánka patří přesně k těm receptům, které si schovávám na období, kdy je potřeba mít po ruce něco sytého, praktického a hotového skoro bez přemýšlení. Dělám ji z mletého masa, cibule, česneku a zeleninové směsi ve stylu lutenice, díky které je krásně šťavnatá a skvěle chutná na topinkách, chlebu i s těstovinami.