Pamatujete na sardelové chlebíčky z rodinných oslav a silvestrovských stolů? Doma je dělám, když chci něco rychlého, trochu retro a přitom pořád dobrého. Základ stojí na změklém másle a sardelové pastě, která pomazánce dá výraznou chuť, takže stačí pár obyčejných surovin a večeře nebo pohoštění je hotové raz dva.

Salátová polévka zní na první dobrou trochu podezřele, to přiznávám. Jenže jakmile se v hrnci sejde cibulka, klobása, mléko, kopr a nakonec salát, dává to překvapivě dobrý smysl. Je to poctivá, lehce nakyslá polévka, která zužitkuje i větší hlávku a není s ní zbytečné cavyky.

Léto a začátek podzimu u nás doma pravidelně znamenají jediné: cuketa je skoro všude. Právě tehdy dělám tyhle cuketové placičky nejčastěji, protože jsou rychlé, levné a skvěle zužitkují i větší kusy ze zahrady. Díky vyždímané cuketě, trochě brambor a strouhanému sýru mají pěkně křupavý okraj, ale uvnitř zůstávají vláčné.

Nakládané okurky bez vaření nálevu jsou záchrana pro každého, kdo nechce trávit celé odpoledne u plotny. Stačí správný poměr soli, cukru a octa – a výsledek překoná lecjakou zavařenou sklenici z obchodu.

Hovězí stroganov jsem poprvé uvařila z nouze – měla jsem v lednici kus roštěnce, půlku cibule a zakysanou smetanu. Výsledek mě překvapil natolik, že se recept stal pevnou součástí mého repertoáru. Dnes ho vařím pravidelně a rodina ho pokaždé sní do posledního kousku.

Když se rajčata doma rozjedou ve velkém, nastává známá chvíle: salát už byl, omáčka taky, a pořád jich je plná linka. Právě tehdy přichází ke slovu zavařená rajčata. Jsou jednoduchá, dávají smysl a v zimě člověk ocení, že nemusí sahat po vodnatých kusech bez chuti.

Cuketové placičky s ovesnými vločkami dělám hlavně ve chvíli, kdy se v lednici povaluje jedna osamělá cuketa a nikomu se nechce vymýšlet velká večeře. Jsou rychlé, zasytí a ovesné vločky v nich neplní roli zdravé pózy, ale prostě fungují. Nasají šťávu, spojí směs a člověk nemusí zbytečně bojovat s rozmočeným těstem.

Měkké zavařené okurky umí naštvat víc, než by člověk čekal. Přitom často nejde o ocet ani o sůl, ale o jednu drobnost navíc: list s vyšším obsahem tříslovin nebo kousek křenu, který pomůže udržet pevnou strukturu.

Dnes jsem zkoušela kulajdu z lišek nálevkovitých a doma bylo ticho jen do chvíle, než jsem ji donesla na stůl. Je jemná, sytá a přitom nijak složitá, takže se hodí i na obyčejný všední den. Chuť jí dává poctivý vývar, smetana a kopr, který celou polévku hezky zvedne.

Když máme doma chuť na něco poctivého a trochu hospodského, ale nechce se mi nikam chodit, dělám smažené olomoucké tvarůžky. K tomu upeču celou bramboru nakrojenou na plátky s česnekem a na stůl dám dvě omáčky – domácí tatarku a lehčí tzatziki. Je to syté, výrazné a přitom úplně zvládnutelné i v obyčejné domácí kuchyni.

Fazolky na kyselo si spousta lidí pamatuje ze školní jídelny, a právě proto jim občas křivdíme. Když se ale omáčka nepřežene s moukou, dochutí se koprem a octem s rozumem a na talíř přidáte ztracené vejce, opečenou schwarzwaldskou šunku a zámecký brambor, je z toho poctivý oběd, který neurazí ani v neděli.

Zavařování okurek vypadá složitě, ale jakmile si jednou sáhnete na ten první křupavý plod vytažený ze sklenice v prosinci, víte, že to stálo za to. Recept s kořením přímo do každé sklenice zvlášť – přesně tak, jak to dělala moje babička.