Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád poctivě domácího, sáhnu po husarské roládě. Je to jídlo, které vypadá pracně, jenže ve skutečnosti stojí hlavně na dobrém dochucení masa, pevně stočené roládě a výpeku, který udělá polovinu práce za vás. S domácími noky a hrstí zelené petrželky je to přesně ten oběd, po kterém bývá u stolu na chvíli ticho.

Když potřebuji udělat oběd, který zasytí a není s ním zbytečné divadlo, sahám po tomto vrstveném mase. Plátky se promažou hořčicí, proloží slaninou, cibulí a okurkami a v troubě se všechno krásně spojí do poctivého jídla, které chutná jak z nedělní kuchyně u maminky.

Hnědé slupky z cibule letí do koše. Přitom tenhle odpad dokáže proměnit průměrný vývar ve zlatavý, plnokrevný základ polévky. Cibulová slupka barví vývar do krásné jantarové barvy, prohlubuje jeho chuť a přitom nestojí vůbec nic.

Kachní krev na cibulce není jídlo pro každého, ale kdo zná zabijačkové klasiky, tomu tohle vysvětlovat nemusím. Je to stará, úsporná a poctivá kuchyně, kde se nic zbytečně nevyhazovalo. A právě cibule, sádlo a trpělivé míchání rozhodnou, jestli z toho bude dobrá večeře, nebo pánev plná drobků.

Sytá, tmavě červená barva prozradí poctivý guláš dřív, než ho vůbec ochutnáte. Většina z nás sahá po paprice nebo lžíci rajčatového protlaku. Maďaři sází na něco jiného.

Knedlo zelo vepřo je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Není to složité, ale chce to dát masu čas a zelí dochutit tak, aby nebylo ani plané, ani přeslazené. Za mě je nejlepší na tom to, že z obyčejných surovin vznikne talíř, který vypadá skoro slavnostně, i když jste jen doma a venku je obyčejné úterý.

Když chci uvařit slavnostnější oběd, ale nechci půl dne stát u plotny, sahám právě po této kombinaci. Restovaná kuřecí prsa, bramborově-květákové šišky a šafránová omáčka působí svátečně, přitom základ je překvapivě prostý. Kouzlo je hlavně v tom, že do šišek přijde vařený květák s bramborami a omáčku vytáhne dojemně malá špetka šafránu.

Vepřové frikasé s pórkem je přesně ten typ jídla, který nevypadá okázale, ale na talíři udělá víc práce než kdejaká slavnostní pečínka. Kousky masa, pórek, žampiony a smetanová omáčka drží pohromadě bez zbytečných kudrlinek a večeře je na stole docela rychle.

Pečená vepřová plec patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Osm hodin v troubě na nízkou teplotu a výsledek předčí všechna očekávání – maso se doslova rozpadá pod vidličkou a výpek voní po tymiánu a česneku tak, že sousedi zaklepou dřív, než stačíte prostřít.

Houbová omáčka s kotletou a kynutým knedlíkem je přesně ten oběd, který nevymýšlí kraviny a funguje. Když se maso nejdřív zatáhne na cibuli, přidají se sušené houby, kmín, bobkový list a nové koření, vznikne omáčka, která má chuť i bez složitostí navíc.

Boršč jsem vařila poprvé před lety a upřímně bála jsem se ho. Tahle polévka má pověst jídla, které buď vyjde skvěle, nebo vůbec. Dnes ho vařím pravidelně a pokaždé, když ho přinesu na stůl, zmizí do posledního sousta.

Vepřová plec na medové hořčici je přesně ten typ jídla, které vypadá nenápadně, ale na talíři absolutně zazáří. Papiňák udělá z tuhého kusu masa něco, co se doslova rozpadá pod vidličkou, a medovo-hořčičná omáčka mu dodá tu správnou sladkokyselou hloubku.