Když k nám přijede návštěva, vím předem, co bude k obědu. Hovězí roštěná s rýží je u nás taková rodinná jistota – poctivé jídlo z jednoho hrnce, které sází na cibuli, hořčici a pomalé dušení, díky němuž maso změkne přesně tak, jak má. Není to žádná složitost, jen chce dát roštěné čas, a pak je z toho oběd, na který se všichni těší už od rána.
Když potřebuji uvařit oběd, na který se doma nikdo netváří kysele, sáhnu právě po plackách z kuřecí směsi s bramborovou kaší. Nejvíc se mi osvědčilo nechat maso s cibulí, vejci, solamylem a trochou dochucovadel přes noc odležet, protože druhý den je směs výraznější, šťavnatější a na pánvi se s ní pracuje mnohem lépe.
Nedělní odpoledne si u nás o něco sladkého ke kávě vyloženě říká a tenhle kynutý koláč mnoha chutí na to sedí přesně. Dělám ho z vláčnějšího těsta, které po zadělání hned roztáhnu na plech, takže se člověk nezdržuje dlouhým čekáním. Na jednom koláči se potká tvaroh, mák, povidla i pár zbylých meruněk, a právě to z něj dělá vděčný domácí moučník, kde je každý kousek trochu jiný.
S kari jsem si dlouho nerozuměla a upřímně jsem patřila mezi ty, kdo ho spíš obcházeli obloukem. Pak jsem ale zkusila vlastní verzi kuřecích prsou na kari se zázvorem, rajčatovým protlakem a smetanou a od té doby je to u nás doma překvapivě častá večeře. S jasmínovou rýží je to rychlé, syté a chuťově mnohem jemnější, než jsem čekala.
Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.
Když potřebuji rychlý krém na dort, do pohárů nebo na řezy, sahám právě po tvarohu a zakysané smetaně. Je svěží, není těžký po másle a při správném poměru krásně drží. Mně se nejvíc osvědčil jednoduchý základ z tvarohu, zakysané smetany a cukru, který se dá podle potřeby zpevnit jednou lžící pudinku za studena.
Poprvé jsem domácí kuřecí stripsy dělala úplně obyčejně z kuřecích prsů, hladké mouky, vajec a koření, a dopadlo to překvapivě dobře. Jsou rychlé, syté a na stole mizí stejně spolehlivě jako řízky, jen se připravují o něco svižněji. Odlišuje je právě těstíčko a pak ještě jedna maličkost z praxe: hrudky mouky na povrchu, které při smažení vytvoří tu správnou křupavou krustu.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.
Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.
Když potřebuji rychle připravit něco sladkého do skla, sahám právě po banánovém koktejlu se šlehačkou a strouhanou čokoládou. Je hotový za pár minut, vystačí i pro více lidí a díky zralým banánům bývá příjemně sladký i bez velkého doslazování. U nás doma funguje jako svačina, malý dezert i záchrana pro chvíle, kdy je chuť na něco krémového a studeného.
Když vařím omáčku a vím, že bez poctivého knedlíku by to doma nebylo ono, sahám právě po tomto receptu. Houskové knedlíky s mlékem jsou jemné, nadýchané a díky špetce kurkumy mají hezky zlatavou barvu, která na talíři vypadá moc hezky i u úplně obyčejného nedělního oběda.
Když chci uvařit poctivý oběd, u kterého se doma všichni sejdou bez dlouhého přemlouvání, dělám právě tuto vepřovou krkovici s medvědím česnekem. Maso se peče na cibuli, kousku špeku a tymiánu, omáčka má plnou chuť a pečené brambory z trouby jsou k tomu přesně to, co má být. Je to recept, který nepůsobí složitě, ale na talíři vypadá jako opravdová neděle.
