Jsou dny, kdy člověk otevře lednici, chvíli na ni kouká a pořád neví. Přesně tak u nás vznikly tyto vepřové plátky na paprikách a cuketách s rýží – z obyčejných surovin, které byly zrovna po ruce. Maso se nejdřív zprudka opeče na sádle, pak se dusí s cibulkou, česnekem a sladkou paprikou a nakonec se přidá zelenina, díky které je celé jídlo šťavnaté a příjemně lehké.
Koláčky z taveného sýra jsou přesně ten recept, který nevypadá nijak vznešeně, ale v praxi funguje až podezřele dobře. Těsto je bez kynutí, hotové raz dva a díky sýru zůstane po upečení křehké, ne suché.
Na tyhle medové koláčky s karamelovým krémem si vzpomenu pokaždé, když chci upéct něco svátečního dopředu a bez zbytečného stresu. Nejsou hotové za půl hodiny, ale práce kolem nich je vlastně jednoduchá a největší kouzlo udělá čas, medové těsto a pár dní odležení v chladu.
Když se na konci léta sejdou beraní rohy a doma už je jasné, že část úrody skončí ve sklenicích, přichází u nás na řadu tenhle barevný salát na zimu. Mám ho ráda hlavně proto, že je výrazný, křupavý, vydrží dlouho a hodí se ke studené večeři i k masu. Základ dělá jednoduchý octový nálev s cukrem, solí a kořením, ve kterém papričky s cibulí pěkně natáhnou chuť.
Když mám v mrazáku schovaný pytlík lesních hub a na lince poslední cuketu, bývá o obědě rozhodnuto během pár minut. Tahle omáčka z lesních hub s cuketovými knedlíky je poctivá, voňavá a přitom mile úsporná. Cuketové knedlíky jsou jemnější než klasické houskové a díky nastrouhané cuketě nepůsobí tak těžce.
Když mi doma zbydou starší rohlíky a v lednici čeká kus uzeného boku, bývá o obědě rozhodnuto. Špekové knedlíky dělám právě v takových dnech nejraději, protože jsou syté, poctivé a přitom z obyčejných surovin. Rozdíl dělá krátké prosušení pečiva v troubě a dobře opečená cibule se slaninou, která celé směsi dá správnou vůni i chuť.
Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku, sahám po vepřové panence s liškovou omáčkou a bramborovými kroketami. Je to jídlo, které vypadá svátečně, přitom se dá zvládnout bez složitých fíglů. Panenka se nejdřív zprudka opeče a pak dojde v troubě, omáčku podrží lišky, smetana a trocha citronové šťávy.
Když mi na míse zůstanou dva až čtyři přezrálé banány a nikomu už se do nich nechce, přichází jejich nejlepší chvíle. Právě tehdy peču banánové muffiny s čokoládou, které jsou hotové bez zbytečného přemýšlení, krásně vláčné a díky rozmačkaným banánům vydrží měkké i druhý den.
Jsou dny, kdy se mi nechce stát u sporáku hodinu, ale na obyčejný chleba k večeři také není nálada. Právě tehdy dělám kuřecí nudličky na kari s rýží – rychlé, syté jídlo z jedné pánve, které voní kořením a šťávu mu hezky vytáhne i kousek jablka. Díky krátkému restování masa a zahuštění trochou solamylu je hotovo překvapivě brzy.
Když se mi doma sejde víc cuket, než stihnu rozdat po rodině, přichází na řadu tahle domácí Uncle Ben’s omáčka. Je sytá, sladkokyselá, příjemně pikantní a hlavně praktická – stačí otevřít sklenici, ohřát a za pár minut je na stole večeře. Oproti běžné zeleninové směsi ji odlišuje spojení sójové omáčky, worcesteru a dvojího kečupu, které udělá chuť pěkně plnou.
Když chci doma uvařit něco slavnostnějšího, ale nechci stát půl dne u plotny, dělám vepřovou panenku s pepřovou omáčkou. Je hotová poměrně rychle, maso zůstane šťavnaté a smetanová omáčka se zeleným pepřem udělá z obyčejného oběda jídlo, které působí svátečně. U nás nejčastěji skončí na stole s pečenými bramborami.
Ghí je vlastně obyčejné máslo, kterému jsme dali čas a klid na plotně. Voda se odpaří, mléčné bílkoviny se oddělí a zůstane čistý tuk s vyšším bodem přepalování. Hodí se do pánve i na pečivo a za mě je to jedna z těch kuchyňských věcí, které nevypadají převratně, ale v praxi dávají smysl.
