U nás doma patří dušená vepřová játra v omáčce s rýží mezi ta jídla, která rozdělují stůl na dva tábory a přesto po nich bývá hrnec skoro prázdný. Dělám je podle mamky, která nedá dopustit na hodně cibule, špetku papriky a poctivou tmavší jíšku. Je to levné, syté a překvapivě rychlé jídlo, které stojí na obyčejných surovinách a správně dochucené omáčce.

Když chci doma uvařit opravdový sytý oběd, který voní už ode dveří, dělám vepřové výpečky s chlupatým knedlíkem a zelím z červené řepy. Je to poctivá česká klasika, ale řepové zelí ji příjemně odlehčí a dodá jí hezkou barvu i lehce nasládlou chuť.

Když chci doma udělat něco, po čem se jen zapráší, přijdou na řadu právě langoše z jogurtového těsta. Jsou příjemně vláčné, těsto se dobře zpracovává a díky jogurtu nepůsobí po usmažení těžce. U nás nejčastěji končí na talíři s česnekem, kečupem a sýrem, ale obstojí i s tatarkou.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Někdo drožďovou pomazánku nemůže ani cítit, u nás doma se po ní ale jen zapráší. Dělám ji hlavně ve dnech, kdy potřebuji rychlou večeři bez velkého vaření, a nejradši ji sypu čerstvě střiženou pažitkou. Základ je v dozlatova opečené cibuli, rozpuštěném čerstvém droždí a vejcích, která pomazánku zjemní a pěkně spojí.

Když potřebuji uvařit něco sytého a přitom nechci stát půl dne u sporáku, sahám po vepřovém Stroganovu. Je rychlý, výrazný a díky smetaně, hořčici, žampionům a kyselým okurkám má přesně tu chuť, kvůli které se doma chodí do kuchyně dívat, kdy už bude hotovo.

Kynuté ovocné knedlíky jsem doma dělala roky po svém, ale po vyzkoušení tohoto postupu jsem u něj zůstala. Těsto je jemné, hezky vykyne a po napaření zůstávají knedlíky vláčné i druhý den. Velkou roli hraje dvoufázové zadělání těsta a krátké vaření v páře, díky kterému nejsou těžké ani oschlé.

Když chci uvařit něco sladkého, co zasytí víc než obyčejné palačinky na pánvi, dělám doma právě zapečené tvarohové palačinky. Jsou poctivé, vláčné, krásně voní po vanilce a citronu a díky krátkému zapečení v troubě působí skoro slavnostně, i když suroviny jsou úplně běžné. U nás mají úspěch hlavně tehdy, když chci připravit oběd nebo večeři dopředu a pak už jen vytáhnout pekáček z trouby.

Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.

Když se u nás doma řekne rychlá teplá večeře, která potěší děti i dospělé, často padne volba právě na domácí langoše. Dělám je z kynutého těsta s mlékem, trochou zakysané smetany a jedním vejcem, díky čemuž zůstávají měkké i po usmažení. Nejradši je podávám s česnekem, sýrem a kečupem, ale dobře fungují i v jednodušší verzi jen se solí.

Ještě večer naložím maso, druhý den už je večeře skoro bez práce. Vepřové nudličky na cibuli s rýží dělám ve dnech, kdy chci něco poctivého, ale nechci stát hodinu u sporáku. Díky krátké marinádě ze sójové omáčky, worcesteru a česneku je maso výrazné, šťavnaté a cibule mu dodá přesně tu domácí chuť, kterou mám na takových jídlech ráda.

Když se u nás doma sejdou zralé švestky a venku už je cítit podzim, beru velký pekáč a dělám pečená švestková povidla do zásoby. Mám je ráda hlavně proto, že se o ně trouba z velké části postará sama a výsledkem jsou hustá, tmavá povidla s rumem, skořicí a trochou octa, která se hodí do buchet i jen tak na chleba s máslem.