Cuketové karbanátky jsou přesně ten typ oběda, který vypadá nenápadně, ale na talíři udělá víc práce, než by člověk čekal. Když se do nastrouhané cukety přidá hermelín, trochu česneku a jarní cibulka, vznikne jídlo, které je syté, ale nepůsobí těžce. S vařenými bramborami, tatarkou a obyčejným okurkovým salátem je z toho poctivý domácí oběd bez velkého divadla.
U nás doma patří dušená vepřová játra v omáčce s rýží mezi ta jídla, která rozdělují stůl na dva tábory a přesto po nich bývá hrnec skoro prázdný. Dělám je podle mamky, která nedá dopustit na hodně cibule, špetku papriky a poctivou tmavší jíšku. Je to levné, syté a překvapivě rychlé jídlo, které stojí na obyčejných surovinách a správně dochucené omáčce.
Hovězí guláš je přesně to jídlo, u kterého se nevyplácí spěchat. Když se maso táhne pomalu a cibule dostane čas, odmění se vám hrncem, který voní po paprice, majoránce a poctivé kuchyni. A pokud jste stejně jako já zapomněli koupit noky, jsou tu kluski podle sousedky – jednoduchá bramborová příloha, hotová dřív, než by člověk čekal.
Plněné papriky a koule s rajskou jsou přesně ten typ oběda, u kterého se doma najednou všichni podezřele motají kolem kuchyně. Já je tentokrát dělám praktičtěji: papriky i koule upeču jen ve šťávě v pečence a rajskou omáčku připravím zvlášť. Je v tom méně zmatku, maso se hezky zatáhne a papriky se nerozvaří do smutné bačkory.
Kotlety po cikánsku jsou u nás doma klasika, která se na stůl dostane pokaždé, když chci uvařit něco poctivého bez dlouhého přemýšlení. Maso dušené v omáčce ze slaniny, cibule, sladké i pálivé papriky a protlaku – a k tomu těstoviny, které tu omáčku krásně vstřebají.
Azu po tatarsku je jedno z těch jídel, která vás hned napoprvé překvapí kombinací chutí. Hovězí maso dušené s rajčatovým protlakem a sterilovanými okurkami zní možná nezvykle, ale výsledek je hutný, voňavý a naprosto přesvědčivý.
Vepřové plátky na česneku jsou u nás doma klasika, která se nikdy neomrzí. Maso se dusí na výpeku s cibulí, česnekem a sladkou paprikou do měkka, pak se lehce zahustí a podává s rýží a okurkový salátem s kmínem.
Plněné bramborové knedlíky se zelím patří k jídlům, která nevypadají složitě, ale umí se vzepřít, když člověk uspěchá těsto. Tady je to jednoduché: brambory uvařit ve slupce, nechat pořádně vychladnout a teprve pak se pustit do strouhání a tvarování.
Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.
Přiznám se, že jsem kapustové karbanátky dlouho odbývala jako nudné vegetariánské jídlo pro ty, kteří se vzdali masa. Pak jsem je ale jednou zkusila a musela jsem si přiznat, jak moc jsem se mýlila. Jsou křupavé zvenku, uvnitř měkké a s bramborovou kaší tvoří přesně ten typ sytého obědu, po kterém se u nás doma nikdo nezvedne od stolu hladový.
Poprvé jsem tuhle hovězí tokáň na víně dělala ve chvíli, kdy jsem chtěla uvařit něco svátečnějšího, ale ne přehnaně složitého. Výsledek mě mile překvapil – maso se po delším dušení krásně zjemní, omáčka získá plnou chuť po cibuli, česneku a víně a domácí špecle k tomu sednou přesně tak, jak má správná poctivá příloha sedět.
Když chci upéct maso bez zbytečného stresu a bez dlouhého postávání u sporáku, sahám právě po krůtím stehnu. Tahle verze se zeleninou, česnekem a tymiánem je u nás doma oblíbená hlavně proto, že stačí pár surovin, jeden pekáč a trouba udělá většinu práce. Díky pečení nejdřív pod alobalem zůstane maso šťavnaté a mrkev s cibulí mezitím krásně změknou ve výpeku.
