Azu po tatarsku je jedno z těch jídel, která vás hned napoprvé překvapí kombinací chutí. Hovězí maso dušené s rajčatovým protlakem a sterilovanými okurkami zní možná nezvykle, ale výsledek je hutný, voňavý a naprosto přesvědčivý.

Vepřové plátky na česneku jsou u nás doma klasika, která se nikdy neomrzí. Maso se dusí na výpeku s cibulí, česnekem a sladkou paprikou do měkka, pak se lehce zahustí a podává s rýží a okurkový salátem s kmínem.

Plněné bramborové knedlíky se zelím patří k jídlům, která nevypadají složitě, ale umí se vzepřít, když člověk uspěchá těsto. Tady je to jednoduché: brambory uvařit ve slupce, nechat pořádně vychladnout a teprve pak se pustit do strouhání a tvarování.

Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.

Přiznám se, že jsem kapustové karbanátky dlouho odbývala jako nudné vegetariánské jídlo pro ty, kteří se vzdali masa. Pak jsem je ale jednou zkusila a musela jsem si přiznat, jak moc jsem se mýlila. Jsou křupavé zvenku, uvnitř měkké a s bramborovou kaší tvoří přesně ten typ sytého obědu, po kterém se u nás doma nikdo nezvedne od stolu hladový.

Poprvé jsem tuhle hovězí tokáň na víně dělala ve chvíli, kdy jsem chtěla uvařit něco svátečnějšího, ale ne přehnaně složitého. Výsledek mě mile překvapil – maso se po delším dušení krásně zjemní, omáčka získá plnou chuť po cibuli, česneku a víně a domácí špecle k tomu sednou přesně tak, jak má správná poctivá příloha sedět.

Když chci upéct maso bez zbytečného stresu a bez dlouhého postávání u sporáku, sahám právě po krůtím stehnu. Tahle verze se zeleninou, česnekem a tymiánem je u nás doma oblíbená hlavně proto, že stačí pár surovin, jeden pekáč a trouba udělá většinu práce. Díky pečení nejdřív pod alobalem zůstane maso šťavnaté a mrkev s cibulí mezitím krásně změknou ve výpeku.

Když potřebuji uvařit oběd, na který se doma nikdo netváří kysele, sáhnu právě po plackách z kuřecí směsi s bramborovou kaší. Nejvíc se mi osvědčilo nechat maso s cibulí, vejci, solamylem a trochou dochucovadel přes noc odležet, protože druhý den je směs výraznější, šťavnatější a na pánvi se s ní pracuje mnohem lépe.

Vepřové plátky na hořčici patří přesně k těm jídlům, která nevypadají složitě, ale když se udělají pořádně, zmizí ze stolu rychleji než nedělní koláč. Za mě je na nich nejlepší to, že nepotřebují žádné kuchařské kejkle, jen nepodcenit cibuli, hořčici a hlavně množství tekutiny.

Kuřecí prsa v křupavém těstíčku, přelitá sladkou medovou omáčkou se sójovou omáčkou a česnekem – a k tomu voňavá jasmínová rýže. Tohle jídlo vypadá jako z asijské restaurace, ale celá příprava zabere méně než hodinu. Tajemství křehkosti spočívá v bramborovém škrobu, který těstíčku dá tu správnou strukturu.

Vepřová krkovice v marinádě ze sojovky, kečupu a sladké papriky, pokladená cibulí a pomalu pečená pod pokličkou – a k tomu křupavé kmínové brambory. Sytý oběd, který se připraví skoro sám.

Cordon Bleu z vepřové kýty se šunkou a goudou, smažený dozlatova a dopečený v troubě. Recept včetně vídeňského bramborového salátu a farmářského salátu z polévkové zeleniny.