Za druhé světové války se na stůl dostávaly věci, nad nimiž by se dnes většině lidí zvedl žaludek. Káva z bukvic, chléb z fazolí nebo polévka z tulipánových cibulek nebyly žádnou kuriozitou pro pamětníky, ale běžnou součástí života milionů lidí v okupované Evropě. Jak dobře znáte gastronomii této temné doby?
V Protektorátu Čechy a Morava se přídělové lístky zavedly už v říjnu 1939, tedy prakticky zároveň se začátkem války. Obyčejný spotřebitel měl tehdy nárok na 2 900 gramů chleba týdně, 500 gramů masných výrobků, 210 gramů tuků a 2 litry mléka. Na papíře to ještě nemuselo vypadat úplně beznadějně. Jenže dávky se dál zmenšovaly a hlad byl čím dál znatelnější. Káva z obchodů zmizela úplně. Lidé ji nahrazovali odvarem z bukvic, žaludů nebo kořenů pampelišek.
Příděly, černý trh a králičí maso jako malý svátek
Přídělový systém sice fungoval, ale od začátku byl děravý. Černý trh vznikl téměř okamžitě a ceny na něm rostly rychle, někdy až absurdně. Mezi lidmi se rozšířilo směňování. Obuvník vyměnil boty za maso u řezníka, zahradník nabízel ovoce ze zahrádky, protože úrodu ze sadů si Němci často nechávali pro sebe. Zabavovala se i domácí zvířata. Povolený zůstal jen chov králíků. Králičí maso se tak pro řadu venkovských rodin stalo jedním z mála dostupných zdrojů živočišných bílkovin.
Cukr a mouka přicházely do obchodů jen občas. Normální zákusky se péct nedaly. Ale přesto se v takových podmínkách stále něco vymýšlelo. Válečné recepty počítaly s vánočkou bez vajec, náhražkovým medem z margarínu nebo s krémy složenými v podstatě z ničeho.
Když hlad přestal být jen pocit: Evropa na hraně přežití
V Protektorátu byl hlad těžký. V některých zemích ale ještě mnohem horší. V Polsku se pekl chléb z fazolí. V Nizozemsku během hladomoru v roce 1944 – historici ho označují jako Hongerwinter, tedy Hladová zima – se v časopisech objevovaly recepty na polévku z cibulek tulipánů. Není to žádná legenda. Kdo nikdy nebyl nucen jíst tulipánové cibulky, ten opravdový hlad nepoznal.
Na frontě na tom vojáci nebyli o moc lépe. Němečtí vojáci Wehrmachtu dostávali na východní frontě takzvané železné příděly – konzervy, sušenky a tvrdé chlebové plátky určené pro nejhorší nouzi. Běžný denní příděl zahrnoval polní chléb, tučné uzeniny a instantní polévky, jenže zásobování se postupně hroutilo. Po Stalingradu ještě výrazněji. Strava na východní frontě byla krutá bez ohledu na to, na které straně člověk stál.
Kvíz: Co se jedlo za druhé světové války?
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Toprecepty, Armyweb, YouTube / Archivy historie
Retro kvíz o jídlech ze socialistické školní jídelny: Kdo získá alespoň 7/10 bodů, ten má výbornou paměť
