Když se u nás doma vrátíme z lesa s pěknými masáky, dlouho nevymýšlím, co s nimi. Nejčastěji skončí na pánvi s máslem a kmínem a pak putují na křupavý toust, protože je to rychlá, voňavá a překvapivě sytá večeře. Právě jednoduché opečení růžovek nechá vyniknout jejich chuť a člověk kvůli tomu nemusí stát hodinu u sporáku.

Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který provoní celý byt a udělá radost všem u stolu, často skončím právě u hovězího na houbách s karlovarským knedlíkem. Na tomhle jídle mám ráda, že není přehnaně složité, jen potřebuje svůj čas, a odměnou je měkké maso, jemná houbová omáčka a nadýchaný knedlík z rohlíků, vajec a petrželky.

Houbaření je v Česku skoro národní sport – jen co zaprší, lesy se zaplní lidmi s košíky. Ale poznat houbu v atlasu je jedna věc, poznat ji podle fotky nebo v terénu je věc druhá. Tenhle obrázkový kvíz prověří, jestli skutečně víte, co sbíráte.

Na Chomutovsku se ke konci července rozjely pořádné houbařské žně a lidé nosí z lesa plné košíky hlavně hřibů a lišek. Jenže právě ve chvíli, kdy se zadaří, přichází praktická otázka: co s nimi doma udělat, aby neskončily druhý den ve stavu, který už nechcete ani vidět, natož jíst.

Střapatá polévka nepatří mezi jídla, která by oslňovala vzhledem, ale u stolu to dožene během dvou lžic. Je sytá, poctivá a stojí na obyčejných surovinách, které dřív bývaly doma skoro vždycky. Za mě je nejlepší její lehce neučesaný charakter: žádná školní geometrie, ale nočky, vejce a vývar.

Po týdnech sucha a čekání se české lesy probudily. Houbaři z Krušných hor, Jizerských hor i Jindřichohradecka hlásí plné košíky hřibů a sdílí nadšené fotky na sociálních sítích.

Smažené bedlové řízečky jsou přesně to jídlo, které člověka vrátí do dětství. Dělám je v jednoduchém těstíčku jako na palačinky, pak do strouhanky a na sádlo. Není to žádná věda, ale jedno pravidlo tu je: bedly musí zůstat suché a pánev má být opravdu rozpálená.

Koprová polévka patří k těm receptům, které se předávaly z generace na generaci a přitom nikdy nevyšly z módy. Tahle verze čerpá ze staročeské a staromoravské kuchyně – základ tvoří brambory a vydatná záklechtka z vejce a mléka. Kopr přidá svou typickou vůni a kyselost se dochutí octem.

Houby patří mezi potraviny, které se v české kuchyni trochu podceňují – většinou skončí v polévce nebo jako příloha. Přitom smetanová houbová směs na opečeném chlebu s volským okem je jídlo, které zvládnete připravit za dvacet minut a přitom vás zasytí klidně až do oběda. Recept počítá se žampiony nebo houbami shimeji, ale funguje i s lesními houbami, pokud je zrovna máte po ruce.

Hříbková polévka je u nás doma klasikou, když je sezóna. Tenhle recept vznikl postupným vylaďováním a dnes ho vařím téměř zpaměti – s kmínem, novým kořením, bobkovým listem a domácím houbovým kořením.

Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.

Když se doma sejdou houby, smetana a chuť na něco poctivého, bývá u nás jasno. Houbová smetanová omáčka s bramborovým knedlíkem je přesně ten typ oběda, který voní po staré české kuchyni, ale přitom se dá uvařit i z běžných surovin včetně mražených hub. Mám ráda její jemně nakyslou chuť, kousek petrželky navrch a to, že si ji člověk snadno přizpůsobí podle toho, co má zrovna doma.