Do českých lesů tiše dorazil nový host – hřib štíhlotřenný, houba původem z východního pobřeží USA. Polští houbaři ji znají pod přezdívkou Američan a sbírají ji s nadšením. Ti, kteří ji ochutnali, popisují její chuť jako jemně nakyslou, skoro ovocnou – a dužina zůstává křupavá i po uvaření. V Česku ji zatím zaznamenali hlavně v Lužických horách, ale zdá se, že se tu rychle zabydluje.

Hřibačka u nás patří mezi polévky, které se nevaří na efekt, ale proto, že na ně má člověk chuť a že spolehlivě zasytí. O jarních prázdninách ji u nás odstartovali vnoučata a upřímně se jim nedivím: sušené houby, brambory a poctivá tmavá jíška udělají přesně to, co mají. Žádné kudrlinky, žádná smetana navíc, jen stará dobrá houbová polévka, která voní po kmínu a zmizí dřív, než stihnete umýt vařečku.

Houbaření patří k nejoblíbenějším českým zálibám. Tisíce lidí vyráží každou sezonu do lesa s košíkem a nožem. Jenže poznat houbu bezpečně a spolehlivě je jiná disciplína než ji jen najít. Tento obrázkový kvíz prověří, jestli skutečně víte, co sbíráte.

Češi jsou národ houbařů, ale poznat houbu na první pohled není vždy tak snadné, jak se zdá. Tento obrázkový kvíz prověří, zda byste si domů odnesli plný košík, nebo jen problémy.

Český hydrometeorologický ústav vydal mapu pravděpodobnosti růstu hub. Kde houby rostou teď a jak je správně skladovat?

Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku a přesto nechce večeři odbýt rohlíkem. Stačí pár větších kloboučků, šunka nebo anglická slanina, cibule a sýr, a z obyčejných hub je rázem teplé jídlo, které vypadá líp, než kolik s ním bylo práce.

Když chci uvařit něco poctivého, co zasytí a druhý den chutná snad ještě líp, přijdou na řadu plněné zelní listy. U nás doma je dělám s mletým masem, poloměkkou rýží a rajčatovou šťávou, pomalu je dusím v hrnci a mezi vrstvy dávám cibuli a houby, protože právě to jim dodá plnější chuť.

Když se doma sejdou sušené houby ze spíže a pár brambor, často místo kulajdy nebo bramboračky vařím právě gobovu juhu. Tahle tradiční slovinská houbová polévka je sytá, voňavá a přitom úplně obyčejná na suroviny. Odlišuje ji jemně paprikový základ, brambory a smetana přidaná až nakonec, díky které zůstane polévka hebká a kulatá.

Podkrkonošské kyselo je přesně ten typ polévky, který nevypadá jako frajer, ale na stole udělá velkou službu. Z kvásku, brambor, hub a vajec na cibulce vznikne syté jídlo, které se v horách nevařilo pro parádu, ale proto, že dávalo smysl.

Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy nechci stát hodinu u plotny a stejně chci na talíři něco pořádného. Tady funguje jednoduchá věc: kloboučky naplníte směsí z mletého masa, nožiček, nivy a vajíčka, vedle přihodíte ochucené brambory a trouba udělá zbytek.

Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Fazole se zeleninou a houbami jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako hvězda Instagramu, ale na talíři funguje skvěle. Když máte předem uvařené fazole a kousek kořenové zeleniny, je půl práce hotové a zbytek už obstará pánev, cibule a trocha selského rozumu.