Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Fazole se zeleninou a houbami jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako hvězda Instagramu, ale na talíři funguje skvěle. Když máte předem uvařené fazole a kousek kořenové zeleniny, je půl práce hotové a zbytek už obstará pánev, cibule a trocha selského rozumu.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku, sahám po vepřové panence s liškovou omáčkou a bramborovými kroketami. Je to jídlo, které vypadá svátečně, přitom se dá zvládnout bez složitých fíglů. Panenka se nejdřív zprudka opeče a pak dojde v troubě, omáčku podrží lišky, smetana a trocha citronové šťávy.

Dnes jsem zkoušela kulajdu z lišek nálevkovitých a doma bylo ticho jen do chvíle, než jsem ji donesla na stůl. Je jemná, sytá a přitom nijak složitá, takže se hodí i na obyčejný všední den. Chuť jí dává poctivý vývar, smetana a kopr, který celou polévku hezky zvedne.

Na škvarky z bedel jsem si vzpomněla zase po roce, když se doma sešly pěkné klobouky a mně bylo líto udělat je pořád jen klasicky v trojobalu. Tahle verze je rychlá, voňavá a skvěle se hodí do sklenice na později. Bedly se pomalu opečou na sádle dozlatova, zasypou kmínem a pak už stačí jen krajíc chleba a špetka soli.

Když se u nás doma vrátíme z lesa s pěknými masáky, dlouho nevymýšlím, co s nimi. Nejčastěji skončí na pánvi s máslem a kmínem a pak putují na křupavý toust, protože je to rychlá, voňavá a překvapivě sytá večeře. Právě jednoduché opečení růžovek nechá vyniknout jejich chuť a člověk kvůli tomu nemusí stát hodinu u sporáku.

Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který provoní celý byt a udělá radost všem u stolu, často skončím právě u hovězího na houbách s karlovarským knedlíkem. Na tomhle jídle mám ráda, že není přehnaně složité, jen potřebuje svůj čas, a odměnou je měkké maso, jemná houbová omáčka a nadýchaný knedlík z rohlíků, vajec a petrželky.

Houbaření je v Česku skoro národní sport – jen co zaprší, lesy se zaplní lidmi s košíky. Ale poznat houbu v atlasu je jedna věc, poznat ji podle fotky nebo v terénu je věc druhá. Tenhle obrázkový kvíz prověří, jestli skutečně víte, co sbíráte.

Na Chomutovsku se ke konci července rozjely pořádné houbařské žně a lidé nosí z lesa plné košíky hlavně hřibů a lišek. Jenže právě ve chvíli, kdy se zadaří, přichází praktická otázka: co s nimi doma udělat, aby neskončily druhý den ve stavu, který už nechcete ani vidět, natož jíst.

Střapatá polévka nepatří mezi jídla, která by oslňovala vzhledem, ale u stolu to dožene během dvou lžic. Je sytá, poctivá a stojí na obyčejných surovinách, které dřív bývaly doma skoro vždycky. Za mě je nejlepší její lehce neučesaný charakter: žádná školní geometrie, ale nočky, vejce a vývar.

Po týdnech sucha a čekání se české lesy probudily. Houbaři z Krušných hor, Jizerských hor i Jindřichohradecka hlásí plné košíky hřibů a sdílí nadšené fotky na sociálních sítích.

Smažené bedlové řízečky jsou přesně to jídlo, které člověka vrátí do dětství. Dělám je v jednoduchém těstíčku jako na palačinky, pak do strouhanky a na sádlo. Není to žádná věda, ale jedno pravidlo tu je: bedly musí zůstat suché a pánev má být opravdu rozpálená.