Řízky naruby jsou jednoduchý trik, který změní výsledek na talíři: maso se obalí nejdřív ve strouhance, pak ve vejci, a pak jde do trouby se slaninou, cibulí a paprikou. Křupavější, šťavnatější a hotové bez nervů.

Jsou dny, kdy se doma držím lehčích jídel, a pak přijde chvíle, kdy má rodina chuť na poctivou pečínku se vším všudy. Tahle pečená vepřová pečeně je přesně ten případ. Šťavnatá díky slanině schované v kapsách, voňavá po česneku a cibuli a přitom úplně obyčejná na přípravu. Stačí maso dobře ochutit, naplnit a dát mu čas, aby v troubě změklo.

Marinovanou červenou cibuli mám ráda hlavně proto, že udělá skoro z ničeho přílohu, která jídlo probere k životu. Hodí se do burgerů, k pečenému masu i obyčejně na chleba s máslem, a přitom je hotová bez velkého vaření a parády kolem.

Když se doma peče bůček a krkovice, bývá jasné, že se v kuchyni bude točit i knedlík a zelí. Já v létě často sahám po cuketě, protože z ní udělám jemné cuketové zelí za chvilku, a přitom se k vepřovému hodí překvapivě dobře. Rozdíl dělá hlavně hrubě nastrouhaná cuketa, kmín, česnek a krátké povaření, díky kterému zůstane příloha svěží a ne rozvařená.

Pečené vepřové kostky z plecka, červené kysané zelí s jablíčkem a nadýchaný kynutý knedlík. Tohle trio patří k nejpoctivějším nedělním obědům, jaké znám. Recept je jednoduchý, ale výsledek se rozpadá na vidličce a voní celým bytem.

Výpečky patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Bůček a plecko pomalu pečené na černém pivu s česnekem a cibulkou. To je kombinace, která v troubě udělá přesně to, co má: maso se rozpadá, štáva tmavne a voní celým bytem. Recept na tyto výpečky pochází z kuchyně, kde se vaří pro vnoučka a jeho maminku, a to je ta nejlepší reference, jakou si jídlo může vysloužit.

Domácí vegetu mám ráda z prostého důvodu: vím, co v ní je, a nemusím lovit chuť zeleniny pod nánosem soli. Tahle verze se nesuší, ale míchá se rovnou se solí do sklenic, takže odpadá hlídání trouby i sušičky. Je to starý dobrý způsob, jak si udělat poctivé polévkové koření na měsíce dopředu.

Když chci uvařit něco poctivého na víkendový oběd, bývá u nás bůček z trouby jasná volba. Nejvíc se mi osvědčilo naložení nasucho a pomalejší pečení, díky kterému zůstane maso šťavnaté, ale kůže se dá nakonec krásně dotáhnout do křupava. Je to recept, který nepotřebuje složité suroviny, jen trochu času a trpělivosti.

Když potřebuji udělat oběd, který zasytí a není s ním zbytečné divadlo, sahám po tomto vrstveném mase. Plátky se promažou hořčicí, proloží slaninou, cibulí a okurkami a v troubě se všechno krásně spojí do poctivého jídla, které chutná jak z nedělní kuchyně u maminky.

Vepřové výpečky pomalu dušené pod pokličkou a pak opečené dozlatova. To je recept, který u nás doma nikdy nezklame. Pivo, cibule, česnek a troška sádla udělají z obyčejné krkovice něco, na co se těšíte celé dopoledne, zatímco vám trouba dělá většinu práce.

Pečená vepřová plec patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Osm hodin v troubě na nízkou teplotu a výsledek předčí všechna očekávání – maso se doslova rozpadá pod vidličkou a výpek voní po tymiánu a česneku tak, že sousedi zaklepou dřív, než stačíte prostřít.

Pečená kuřecí stehna s bramborami jsou u nás doma klasika, která nikdy nezklame. Vše jde do jednoho pekáčku a výsledek je pokaždé šťavnatý, voňavý a s kůrčičkou dozlatova.