Játrová omáčka patří k jídlům, která buď doma frčela, nebo se jim někdo obloukem vyhýbal. Za mě je škoda ji odepsat. Když se udělá poctivě na cibuli, se slaninou a bez zbytečného přesušení, vznikne syté jídlo na obyčejný den, které má chuť a není drahé.

Když potřebuji uvařit teplou večeři bez zbytečného vymýšlení, často sáhnu právě po vepřových nudličkách s paprikami a pórkem. Jsou hotové poměrně rychle, vystačí pro celou rodinu a díky krátkému naložení masa, sójové omáčce a lehkému zahuštění solamylem mají šťávu, která se s rýží sní skoro do poslední kapky.

Hovězí stroganov jsem poprvé uvařila z nouze – měla jsem v lednici kus roštěnce, půlku cibule a zakysanou smetanu. Výsledek mě překvapil natolik, že se recept stal pevnou součástí mého repertoáru. Dnes ho vařím pravidelně a rodina ho pokaždé sní do posledního kousku.

Když chci uvařit něco poctivého, co zasytí a druhý den chutná snad ještě líp, přijdou na řadu plněné zelní listy. U nás doma je dělám s mletým masem, poloměkkou rýží a rajčatovou šťávou, pomalu je dusím v hrnci a mezi vrstvy dávám cibuli a houby, protože právě to jim dodá plnější chuť.

Jsou dny, kdy člověk otevře lednici, chvíli na ni kouká a pořád neví. Přesně tak u nás vznikly tyto vepřové plátky na paprikách a cuketách s rýží – z obyčejných surovin, které byly zrovna po ruce. Maso se nejdřív zprudka opeče na sádle, pak se dusí s cibulkou, česnekem a sladkou paprikou a nakonec se přidá zelenina, díky které je celé jídlo šťavnaté a příjemně lehké.

Znojemská omáčka je pro mě jedna z těch jídel, která voní celým bytem a okamžitě přivolají celou rodinu ke stolu. Hovězí maso dušené na cibuli, kyselé okurky a plnotučná hořčice – to je kombinace, která v české kuchyni nemá chybu. Podávám ji vždy s rýží a nikdy nezbyde.

Holubky jsou jídlo, které si u nás říká o pomalé pečení, voňavou omáčku a pořádný krajíc něčeho k zakousnutí. Já je dělám na maďarský způsob, protože mám ráda výraznější chuť, mletou papriku, slaninku a šťávu, do které se s chutí namáčí i rychlé placky z pánve. Právě spojení kapustových listů, vepřového masa a pečené paprikové omáčky z nich dělá recept, ke kterému se doma vracíme.

Jsou dny, kdy se mi nechce stát u sporáku hodinu, ale na obyčejný chleba k večeři také není nálada. Právě tehdy dělám kuřecí nudličky na kari s rýží – rychlé, syté jídlo z jedné pánve, které voní kořením a šťávu mu hezky vytáhne i kousek jablka. Díky krátkému restování masa a zahuštění trochou solamylu je hotovo překvapivě brzy.

Když potřebuji uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl odpoledne u sporáku, často vyhraje právě srbské rizoto. Mám ráda, že je hotové poměrně rychle, vystačí z pár běžných surovin a díky rajčatovému protlaku, česneku a mletému masu má výraznou, domácí chuť, kterou si každý hned pozná.

Rýžový nákyp patří mezi ta jídla, která se v české kuchyni předávají z generace na generaci – a není divu. Spojuje jednoduchost přípravy s poctivou sytostí a lze ho upéct prakticky s jakýmkoli ovocem, co máte po ruce. Tento recept staví na kulatozrnné rýži pomalu vařené v mléce, nadýchaném sněhu z bílků a čerstvých meruňkách s broskví. Výsledek? Jemný, zlatavě propečený nákyp, který zvládne připravit každý.

Vepřový guláš patří k těm jídlům, která nepotřebují žádnou rehabilitaci ani moderní úpravy. Stačí dobrá vepřová plec, hodně cibule a trocha trpělivosti u sporáku. Výsledkem je hustá, tmavá šťáva a maso, které se rozpadá na vidličce.

Cuketové kuličky dělám hlavně ve chvíli, kdy už doma cuketa leží skoro všude a člověk nechce po třetí vařit stejnou polévku. Jsou jednoduché, syté a díky tvarohu uvnitř nepůsobí suše, což je u podobných zeleninových směsí půl úspěchu.