Když je chuť na něco osvěžujícího, ale během horkých dnů se vám nechce stát u horké trouby, je tu tento nepečený dezert. A ten je tak dobrý, že se budete olizovat až za ušima.

Rychlý nepečený dezert z tmavé čokolády, zakysané smetany a křupavých Lotus sušenek. Připravíte ho za 20 minut bez trouby a bez komplikací.

Palačinky jako od babičky? Ano, ty tady máme a opravdu jsou od babičky. Pochutnejte si na nich i vy, jsou delikátní a lehoučké jako vatička.

Ptačí mléko má víc podob a člověk se v tom snadno zamotá. Jedni si pod tím představí polskou cukrovinku potaženou čokoládou, druzí starý domácí dezert z bílků vařených v mléce. Za mě je škoda zapomenout právě na tuhle babičkovskou verzi, protože je levná, překvapivě lehká a z pár obyčejných surovin udělá něco, co na stole nevypadá vůbec obyčejně.

Čerstvé ovoce, nadýchaný mascarpone krém a kakaový piškot – ovocné řezy patří mezi dezerty, které vypadají efektně, ale příprava je překvapivě snadná. Klíč je v dobrém korpusu a krému, který drží tvar. Tyhle řezy zvládnou i ti, kdo s pečením teprve začínají.

Když potřebuji po obědě něco sladkého a nechce se mi zapínat trouba, sahám po tomhle dezertu do skleničky. Je rychlý, vděčný a dá se udělat i z toho, co zrovna čeká v lednici. Rozdrcené máslové sušenky, jemný krém z mascarpone a smetany a navrch krátce povařené mražené lesní ovoce udělají přesně ten typ sladkosti, po kterém se doma jen zapráší.

Na plechu vypadají nenápadně, ale stačí je jednou vytáhnout z trouby a doma je hned rušno. Tyto smetanové řezy s kokosem, které hodně lidí zná jako Rafaelo, dělám hlavně tehdy, když chci nenáročný moučník bez vážení a se spolehlivým výsledkem. Kouzlo je v hrnkovém těstě a v tom, že se ještě horký korpus hned po upečení přelévá smetanou ke šlehání.

Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.

Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.

Když potřebuji upéct něco na návštěvu nebo na víkend ke kávě, často sahám právě po broskvových žravých řezech. Mají ráda i děti, nejsou složité a díky kompotovaným broskvím, jemnému tvarohovo-smetanovému krému a pudinkovému želé nahoře působí slavnostněji, než kolik s nimi je práce.

Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.

Pečení bez vajec? Žádný problém. Hrníčková buchta patří k těm receptům, kde odměřování na gramy prostě není potřeba – stačí hrnek a trocha fantazie. Tahle verze jde ještě o krok dál: borůvky, mango, para ořechy, brusinky, chia semínka i goji se v těstě potkají tak nečekaně přirozeně, že výsledek překvapí i vás samotné. A kokos navrch? To už je jen třešnička na dortu.