Když jsem si nedávno koupila feferonkový salát v obchodě, zůstala jsem trochu rozpačitá. Pár kousků hrášku, kapie, sýr skoro nikde a pálivost jen na oko. Doma si ho proto dělám po svém: poctivý, se sýrem, feferonkami, lehce naloženou cibulí a trochou worcesteru, aby měl přesně ten retro charakter, který si člověk pamatuje z lahůdek.

Vepřové frikasé s pórkem je přesně ten typ jídla, který nevypadá okázale, ale na talíři udělá víc práce než kdejaká slavnostní pečínka. Kousky masa, pórek, žampiony a smetanová omáčka drží pohromadě bez zbytečných kudrlinek a večeře je na stole docela rychle.

U sekané se často zbytečně sází na housku nebo strouhanku, jenže ty samy o sobě maso neslepí. Funguje jiný postup: osolit hned na začátku, maso pár minut pořádně propracovat a přidat najemno strouhaný brambor.

Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku a přesto nechce večeři odbýt rohlíkem. Stačí pár větších kloboučků, šunka nebo anglická slanina, cibule a sýr, a z obyčejných hub je rázem teplé jídlo, které vypadá líp, než kolik s ním bylo práce.

Když chci uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl dne u sporáku, sahám po zapečených šunkoflecích. V této verzi přidávám i červenou řepu, která jídlu dá šťavnatost, hezkou barvu a lehce zemitou chuť, ale pořád zůstává příjemně domácí a úplně nenáročná.

Když potřebuji uvařit něco sytého bez zbytečného vymýšlení, často skončím u této pečené bramborové slámy. Tenké plátky brambor, cibule, slanina a smetanová zálivka udělají v troubě přesně to, co mají – nahoře se vše pěkně opeče, uvnitř zůstane jídlo vláčné a šťavnaté. Je to poctivá domácí večeře z obyčejných surovin, které mívám skoro pořád doma.

Když mám chuť na něco poctivého k večeři a vím, že se doma seběhnou všichni ke stolu bez přemlouvání, dělám právě domácí langoše z kynutého těsta. Jsou krásně nadýchané, uvnitř měkké, na povrchu zlatavé a díky jedné vařené bramboře se těsto chová o něco poslušněji než klasická verze bez ní.

Když nevím, co udělat k večeři pro celou rodinu najednou, často vyhraje domácí pizza na plechu. Je sytá, přizpůsobí se tomu, co zrovna mám v lednici, a díky jednoduchému kynutému těstu z hladké mouky, droždí a olivového oleje bývá hotová bez zbytečného vymýšlení.

Pečená kuřecí stehna s bramborami jsou u nás doma klasika, která nikdy nezklame. Vše jde do jednoho pekáčku a výsledek je pokaždé šťavnatý, voňavý a s kůrčičkou dozlatova.

Bramboráky patří mezi jídla, která nikdy nezklamou. Ale co teprve, když je naplníte šťavnatou směsí z kuřecího masa, žampionů a rozpuštěné mozzarelly? Vytvoříte plnohodnotný oběd nebo večeři, které zasytí a přitom nevyžadují hodiny v kuchyni. Stačí trouba, pár surovin a jeden osvědčený trik na dokonalou křupavost.

Domácí housky mám ráda hlavně ve chvíli, kdy je kuchyň ještě trochu vzhůru nohama a z trouby už voní pečivo, kvůli kterému se vyplatí počkat. Tohle těsto není složité, ale má jednu podmínku: dopřejte mu čas na kynutí a nepřepalte troubu. Odměnou budou housky s křupavou kůrkou a měkkým středem, přesně ty, které zmizí dřív, než stihnete namazat máslo na poslední kus.

Když potřebuji udělat večeři, na které se doma shodnou opravdu všichni, končí to velmi často domácí pizzou. Tohle těsto dělám z pár běžných surovin, kyne jen krátce a díky rajčatovému základu s bazalkou chutná poctivě i bez složité přípravy. Nejvíc se mi osvědčilo péct pizzu na dobře rozehřátém plechu, protože spodek pak není bledý ani měkký.