Když je venku teplo a nikomu se nechce stát dlouho u sporáku, sahám po jídlech, která jsou rychlá a přitom poctivá. Tato zapečená plněná rajčata dělám v létě často k večeři, protože stačí pár běžných surovin, vydlabaná rajčata poslouží i do náplně a sýr na povrchu udělá přesně tu zlatavou tečku, kvůli které mizí z plechu ještě horká.

Kuřecí masová směs se zeleninou a rýží je přesně ten typ oběda, který člověk vaří ve chvíli, kdy nechce stát hodinu u sporáku, ale zároveň nemá chuť odbýt to rohlíkem. Je hotová poměrně rychle, suroviny nejsou nijak exotické a dá se upravit podle toho, co zrovna čeká v lednici nebo mrazáku.

Když chci doma udělat něco, po čem se jen zapráší, přijdou na řadu právě langoše z jogurtového těsta. Jsou příjemně vláčné, těsto se dobře zpracovává a díky jogurtu nepůsobí po usmažení těžce. U nás nejčastěji končí na talíři s česnekem, kečupem a sýrem, ale obstojí i s tatarkou.

Šuska je jedno z těch jídel, která nevypadají na první pohled nijak slavnostně, ale na talíři dávají dokonalý smysl. Z brambor, mouky, soli a trochy sádla vznikne poctivá klasika, která zasytí a nestojí půl výplaty. Za mě je nejlepší opečená dozlatova, s křupavým okrajem a měkkým středem.

Když je venku horko a mně se nechce stát dlouho u sporáku, přichází u nás na řadu tenhle letní zeleninový salát s vařenými vejci v marinádě. Je rychlý, sytý a přitom svěží, takže se hodí k večeři, na chalupu i jako lehký oběd do krabičky. Obyčejnou zeleninu tady drží pohromadě jednoduchá zálivka z plnotučné hořčice, majonézy a jogurtu nebo zakysané smetany.

Tohle jídlo vzniklo čistě z nouze – měla jsem v lednici zbylé brambory a hrst zeleniny, která se dožadovala spotřebování. Za dvacet minut stála na stole voňavá pánev se smetanovou omáčkou, do které se rozpustil Grana Padano, a celá rodina se ptala, jestli je toho dost na přídavek.

Vajíčková pomazánka je přesně ten typ jídla, který zachrání snídani, večeři i chvíli, kdy má dorazit návštěva a v lednici není nic slavného. Za mě funguje nejlépe tehdy, když se žloutky nejdříve vyšlehají s máslem dohladka a bílky se přidají až nakonec na malé kostičky. Pomazánka pak není ani mazlavá kaše, ani suchá hmota, ale poctivá klasika.

Listové těsto, špenát, vinná klobása a smetanová směs s vejci – a máte hotový slaný koláč, který zvládne každý. Špenát přitom není jen barevná výplň; jde o surovinu nabitou železem, hořčíkem a vitamínem K.

Když jsem je dělala poprvé, bylo to čistě z lenosti – na napichování masa a zeleniny na špejle jsem zkrátka neměla náladu. Z rozlítaných kuřecích špízů na plechu se ale doma rychle stala jistota, protože jsou šťavnatější, upečou se najednou a díky kuřecím vykostěným stehnům, cibuli a kousku bůčku mají skvělou chuť i bez složité práce.

Smažený tavený sýr je trochu kuchyňský rebel. Když se povede, je na povrchu křupavý a uvnitř krásně rozteklý, když ne, máte pánev plnou sýra a náladu na bodu mrazu. Tenhle postup stojí na krátkém zmrazení před obalováním i po něm, takže obal drží a sýr neutíká tam, kam nemá.

Kuřecí prsa v křupavém těstíčku, přelitá sladkou medovou omáčkou se sójovou omáčkou a česnekem – a k tomu voňavá jasmínová rýže. Tohle jídlo vypadá jako z asijské restaurace, ale celá příprava zabere méně než hodinu. Tajemství křehkosti spočívá v bramborovém škrobu, který těstíčku dá tu správnou strukturu.

Když mi v lednici zůstanou brambory od včerejška, bývá o večeři skoro rozhodnuto. Tyhle bramborové placičky dělám z jemně nastrouhaných vařených brambor, trochy hladké mouky a soli, peču je na suché pánvi a ještě horké mažu máslem. Jsou levné, syté a voní po staré domácí kuchyni.