Švestky jsou jedním z mála druhů ovoce, které si drží pověst skutečně podzimního pokladu. Jejich nasládlá, mírně nakyslá chuť se s pudinkem snáší výjimečně dobře a výsledek je koláč, který vydrží vláčný i druhý den. Recept vychází z klasického křehkého těsta a smetanového pudinkového krému, přičemž celou věc dotahuje vrstva čerstvých švestek posypaných skořicí.
Zásmažková polévka patří mezi ty recepty, které nevypadají nijak oslnivě, ale zasytí a zahřejí způsobem, jakým to moderní kuchyně někdy neumí. Přidejte krupicové noky a libeček a máte na stole něco, co si rodina bude pamatovat.
Když chci uvařit něco slavnostního, ale nechci stát půl dne u sporáku, sáhnu po pomalu pečené kachně na medu, jablkách a pomerančích. Peče se přes noc při nízké teplotě, maso krásně změkne a druhý den už jen hlídám, aby se při 180 °C udělala zlatá kůrka. Právě spojení kmínu, ovoce a trochy medu dělá z téhle kachny jídlo, které u nás voní po neděli i svátcích.
Tvarohové kuličky s borůvkami jsou přesně ten typ jídla, u kterého se vyplatí nepospíchat. Samotná práce není složitá, ale jedna hodina v lednici udělá s těstem divy. Za mě je to lepší varianta než různé uspěchané knedlíky, které se při vaření rozpadnou nebo po vytažení připomínají gumové míčky do tělocviku.
Když chci uvařit slavnostnější oběd, ale nechci půl dne stát u plotny, sahám právě po této kombinaci. Restovaná kuřecí prsa, bramborově-květákové šišky a šafránová omáčka působí svátečně, přitom základ je překvapivě prostý. Kouzlo je hlavně v tom, že do šišek přijde vařený květák s bramborami a omáčku vytáhne dojemně malá špetka šafránu.
Sypaný jablečný koláč patří k těm receptům, kde geniálnost spočívá v jednoduchosti. Žádné šlehání, žádné míchání těsta – jen vrstvíte sypkou směs mouky, krupice a cukru s nastrouhanými jablky a máslem. Výsledek? Křupavý povrch, vláčný střed a vůně skořice, která se rozlije celým bytem. A pokud máte po ruce rozinky nebo hrst vlašských ořechů, koláč se rázem promění v něco ještě zajímavějšího.
Tvarohové noky s jahodami patří k těm receptům, které vypadají nenápadně, ale na talíři udělají pořádnou radost. Měkké, lehce nadýchané noky obalené v opečené strouhance s máslem a k tomu vonný jahodový rozvar se skořicí – to je přesně ten typ jídla, které zvládne i začátečník a přitom sklidí u stolu bouřlivý potlesk.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.
Meruňkové knedlíky z tvarohového těsta patří k těm jídlům, která umí zastavit čas. Tvarohové těsto je vláčné, meruňka uvnitř se rozvoní do celého hrnce a výsledek na talíři – politý máslem, posypaný cukrem a hrudkovým tvarohem – je přesně to, co si člověk představí pod slovem domácí vaření.
Když chci udělat opravdu poctivý nedělní oběd, u nás doma téměř vždy vyhraje pečená kachna s červeným zelím a knedlíky. Kachnu peču pomalu zhruba 3 hodiny, aby byla krásně měkká, a k ní dělám bramborový i kynutý knedlík, protože každý u stolu má svého favorita. Právě kombinace pomalého pečení, kmínu, zelí se sladkokyselou chutí a domácích knedlíků dělá z tohoto jídla klasiku, ke které se ráda vracím.
Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.
Když mi zůstane miska bramborové kaše a pár vařených brambor, přesně vím, co bude druhý den k obědu. Bramborové špalíčky s kedlubnovým zelím a klobásou jsou u nás doma taková poctivá záchrana – levná, sytá a překvapivě rychlá. Nejvíc mě na tom baví, že z obyčejných surovin vznikne jídlo, které voní po cibulce, kmínu a másle a na talíři působí, jako by s ním bylo mnohem víc práce.
