Když chci uvařit něco poctivého k nedělnímu obědu a přitom nestát dlouho u sporáku, dělám doma právě papežské obrácené řízky. Jsou šťavnaté, pečené v troubě na cibuli a slanině, a díky obrácenému obalování nejdřív ve vejci a potom v mouce mají jinou strukturu než klasický smažený řízek. Nejraději k nim dávám bramborovou kaši, která nasaje všechnu tu dobrou šťávu.

Houskový knedlík je česká klasika, ale zbytečně budí respekt. Přitom když pohlídáte kynutí, tvar a hlavně vaření s otočením v půlce, není na tom nic záhadného. Tenhle žemlový vařený knedlík je poctivý, nadýchaný a přesně takový, jaký se hodí k omáčkám i pečenému masu.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád poctivě domácího, sáhnu po husarské roládě. Je to jídlo, které vypadá pracně, jenže ve skutečnosti stojí hlavně na dobrém dochucení masa, pevně stočené roládě a výpeku, který udělá polovinu práce za vás. S domácími noky a hrstí zelené petrželky je to přesně ten oběd, po kterém bývá u stolu na chvíli ticho.

Když potřebuji udělat oběd, který zasytí a není s ním zbytečné divadlo, sahám po tomto vrstveném mase. Plátky se promažou hořčicí, proloží slaninou, cibulí a okurkami a v troubě se všechno krásně spojí do poctivého jídla, které chutná jak z nedělní kuchyně u maminky.

Vepřové kousky na česneku patří k těm jídlům, která se u nás doma vaří odjakživa. Plecko nakrájené na kostky, hodně česneku, cibule a správně vedený nápek ze dna pekáče. To je základ, který funguje spolehlivě pokaždé. Přidejte bramborový knedle a rychlý špenát, a máte oběd, po kterém se nikdo nezvedne od stolu hladový.

Knedlo zelo vepřo je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Není to složité, ale chce to dát masu čas a zelí dochutit tak, aby nebylo ani plané, ani přeslazené. Za mě je nejlepší na tom to, že z obyčejných surovin vznikne talíř, který vypadá skoro slavnostně, i když jste jen doma a venku je obyčejné úterý.

Vepřové výpečky pomalu dušené pod pokličkou a pak opečené dozlatova. To je recept, který u nás doma nikdy nezklame. Pivo, cibule, česnek a troška sádla udělají z obyčejné krkovice něco, na co se těšíte celé dopoledne, zatímco vám trouba dělá většinu práce.

Když se u nás doma chystá poctivý nedělní oběd, dušené vepřové s kapustou a kynutým knedlíkem patří mezi jistoty. Je to jídlo s obyčejnými surovinami, ale právě v tom je jeho síla – měkké maso, kapusta s česnekem a kmínem a k tomu nadýchaný knedlík. Nejraději ho dělám ve chvíli, kdy chci nasytit celou rodinu a zároveň mít na stole něco, co voní starou českou kuchyní.

Když se doma peče kachna, je to hned jiný den. Já ji dělám pomalu, nejdřív dlouhé hodiny pod alobalem při nízké teplotě a až nakonec ji nechám zezlátnout, aby měla kůrku, na kterou se čeká už od rána. Právě tenhle klidný postup je na celé pečené kachně to nejlepší – maso zůstane šťavnaté, červené zelí se k ní krásně hodí a domácí kynutý knedlík z toho udělá poctivý oběd, jaký má u nás doma vždycky úspěch.

Pečená vepřová plec patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Osm hodin v troubě na nízkou teplotu a výsledek předčí všechna očekávání – maso se doslova rozpadá pod vidličkou a výpek voní po tymiánu a česneku tak, že sousedi zaklepou dřív, než stačíte prostřít.

Domácí vepřovky jsou přesně ten typ konzervy, na který se spolehnu, když nemám čas vařit od základu. Mamčin recept s opečením masa v troubě před zavařením dává výsledku barvu i hloubku chuti, kterou kupovaná konzerva nikdy nedosáhne.

Když se u nás doma pečou vepřové výpečky, je to poznat hned po příchodu do kuchyně. V troubě voní bůček s česnekem a kmínem, na plotně se pomalu dusí červené zelí a do toho se vaří chlupaté knedlíky ze syrových brambor. Je to poctivý český oběd, který chce trochu času, ale samotná příprava není složitá a výsledek za to opravdu stojí.