Když chci doma uvařit opravdový sytý oběd, který voní už ode dveří, dělám vepřové výpečky s chlupatým knedlíkem a zelím z červené řepy. Je to poctivá česká klasika, ale řepové zelí ji příjemně odlehčí a dodá jí hezkou barvu i lehce nasládlou chuť.
Knedlo vepřo zelo je pro mě měřítko poctivé české kuchyně. Krkovice pečená pomalu na cibuli a česneku, zelí dušené se slaninou a cukrem, knedlík, který omáčku nasaje do posledního kousku. Recept, který u nás doma nikdy nezklame.
Když se u nás doma vaří koprovka s houskovým knedlíkem, na talíři musí být i poctivý plátek hovězího. Právě tahle sestava mi připadá jako stará dobrá česká klasika, která nestojí na zkratkách, ale na pomalu taženém vývaru, máslové jíšce a pořádné hrsti kopru. Zastřené vejce přidávám někdy navrch, ale samotné vařené vejce ke knedlíku u mě zkrátka neprojde.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a jen cinkají příbory, dělám koprovou omáčku s hovězím masem, vajíčkem a houskovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které zasytí, ale přitom nestojí na složitých tricích. Základ u mě tvoří máslová jíška, hovězí vývar, trochu mléka a až nakonec smetana s čerstvým koprem a citronovou šťávou.
Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který nasytí celou rodinu a ještě zbyde i na druhý den, dělám vepřové závitky s rýží. Jsou sice o něco pracnější než obyčejné plátky masa, ale náplň ze šunky, okurky, vajíčka a párku z nich udělá jídlo, na které se u stolu čeká s opravdovou chutí. A tentokrát mají u nás doma ještě jednu historku navíc – vznikly skoro polními podmínkami, protože jsme ráno byli bez vody a vařilo se, včetně rýže, doslova na minerálce.
Kynuté knedlíky s třešněmi a tvarohem jsou pro mě ztělesněním letního nedělního oběda. Recept vychází z klasického kynutého těsta z polohrubé mouky, čerstvého droždí a teplého mléka – knedlíky se vaří v osolené vodě a po vytažení se okamžitě propíchnou špejlí, aby odešla pára.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.
Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.
Kachna se zelím a knedlíkem je podle mě měřítkem opravdové české kuchyně. Pomalé pečení, průběžné polévání výpekem a zelí dušené se zásmažkou ze slaniny – tenhle recept jsem konečně zvládla na jedničku.
Pečená kachna patří k největším svátečním klasikám české kuchyně. Tento recept vás provede přípravou šťavnaté kachny, domácích houskových knedlíků a cuketového zelí, které překvapí svou lehkostí.
Když k nám přijede návštěva, vím předem, co bude k obědu. Hovězí roštěná s rýží je u nás taková rodinná jistota – poctivé jídlo z jednoho hrnce, které sází na cibuli, hořčici a pomalé dušení, díky němuž maso změkne přesně tak, jak má. Není to žádná složitost, jen chce dát roštěné čas, a pak je z toho oběd, na který se všichni těší už od rána.
Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.