Když se domů vrátíme později a na sporáku má být co nejdřív něco teplého, často u nás vyhrává právě blesková pórková polévka. Je levná, jemná, zasytí a vystačí si s pár běžnými surovinami – pórkem, bramborou, máslem a mlékem. Mám ráda, že po krátkém orestování pórek zesládne a polévka pak chutná mnohem kulatěji než z obyčejně povařené zeleniny.

Když jsou rajčata měkká, voňavá a mají opravdu chuť, dělám doma tenhle starý rajčatový salát k večeři nejraději. Je sytý díky špekáčkům, vejcím a sýru, hotový je za chvilku a majolka s pár kapkami citronu z něj udělá přesně ten typ jídla, který chutná ještě lépe po odležení v lednici.

Když se mi doma sejde víc cuket než obvykle, sahám po tomhle jednoduchém receptu. Plátky cukety nechám krátce vypotit, obalím je v hustším palačinkovém těstíčku s lisovaným česnekem a osmažím dozlatova. Je to levná, rychlá a vděčná večeře, která chutná i těm, kdo jinak na cuketu moc nejsou.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

K létu u nás doma patří chvíle, kdy je cuket najednou víc než nápadů, co s nimi. V tu chvíli přichází na řadu smažená cuketa v trojobalu – obyčejné jídlo, které je levné, rychlé a překvapivě vděčné. Nejvíc se mi osvědčilo cuketu předem dobře osolit a nechat vypotit, protože právě to rozhodne o tom, jestli bude obal hezky držet a výsledek bude křupat.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když mi zůstane miska bramborové kaše a pár vařených brambor, přesně vím, co bude druhý den k obědu. Bramborové špalíčky s kedlubnovým zelím a klobásou jsou u nás doma taková poctivá záchrana – levná, sytá a překvapivě rychlá. Nejvíc mě na tom baví, že z obyčejných surovin vznikne jídlo, které voní po cibulce, kmínu a másle a na talíři působí, jako by s ním bylo mnohem víc práce.

Když potřebuji rychlou studenou večeři a nechci skončit u obyčejného chleba se sýrem, dělám pomazánku z červeného zelí a tvarohu. Je sytá, příjemně svěží, krásně barevná a díky vajíčkům i domácí vece působí jako poctivé jídlo, ne jen nouzovka z lednice.

Jednorázový mlýnek na koření vypadá jako věc na jedno použití. Jenže není. S trochou horké vody ho otevřete, naplníte čerstvým pepřem nebo solí a slouží dál — klidně roky.

Ráno zima, večer zima a u nás doma je v tu chvíli jasno – přijde na řadu hrnec horké polévky. Tahle fazolková polévka na kyselo s koprem a smetanou je přesně ten typ jídla, které není složité, je hotové poměrně rychle a díky bramborám, fazolkám a jemně zahuštěné smetaně krásně zasytí.

Výrazná, pikantní a hotová dřív, než se opečou topinky. Sýrová pomazánka à la tatarák je jeden z těch receptů, které vypadají nenápadně, ale na stole způsobí hotový poprask. Základem je strouhaný eidam, cibule a trojice dochucovadel – kečup, hořčice a majonéza.

Někdy stačí otevřít lednici, podívat se na zbytky těstovin, kousek sýra, trochu uzeniny nebo vařeného masa a oběd je skoro hotový. Zapečené těstoviny co dům dal dělám právě ve dnech, kdy nechci běžet do obchodu a zároveň potřebuji nasytit rodinu něčím teplým, jednoduchým a poctivým. Kouzlo je v tom, že všechno spojí vejce nebo smetana a trouba pak udělá z obyčejných zbytků voňavé jídlo do posledního sousta.