Houbové karbanátky dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého k bramborám a zároveň nechci, aby houby skončily jen v omáčce. Tady jsou v hlavní roli a je to znát. Důležité je jediné: houbovou směs opravdu dobře vydusit, jinak budete při smažení spíš zachraňovat pánev než oběd.

Játrová omáčka patří k jídlům, která buď doma frčela, nebo se jim někdo obloukem vyhýbal. Za mě je škoda ji odepsat. Když se udělá poctivě na cibuli, se slaninou a bez zbytečného přesušení, vznikne syté jídlo na obyčejný den, které má chuť a není drahé.

Gulášová polévka je přesně ten typ jídla, který se neptá, jestli chcete přidat. Prostě zasytí. Dělám ji z hovězí kližky, brambor a poctivého základu z cibule, a jakmile přijde na řadu majoránka s česnekem, je v kuchyni jasno, co bude k obědu.

Mexické fazole s vepřovou krkovicí, červenou paprikou a dvěma druhy fazolí z konzervy jsou jídlo, které u nás doma nikdy nezklame. Přidejte domácí hranolky a večeře je hotová.

Skvělá volba pro dny, kdy potřebuji rychle udělat něco na večeři, svačinu do krabičky nebo pohoštění k pečivu. Celerová pomazánka u nás doma funguje překvapivě dobře i na ty, kteří se celeru běžně spíš vyhýbají, protože ho zjemní vejce, bílý jogurt a trocha majonézy. Přidávám do ní i mrkev a jemně nakrájený salám, takže je sytá, barevná a hotová za chvilku.

Když chci vařit něco, na co se doma těší už od oběda, bývá to často právě vepřový guláš s houskovým knedlíkem. Není na něm nic složitého, ale chce svůj čas a hlavně poctivý základ ze čtyř velkých cibulí opečených dohněda. Právě cibule, sladká paprika a klidné dušení dělají z obyčejných surovin jídlo, které voní po neděli a mizí z hrnce až podezřele rychle.

Kapustová polévka u mě dlouho patřila do škatulky jídel, která člověk ocení hlavně v listopadu, když venku není do čeho píchnout. Pak jsem jí ale dala šunkovou klobásu, česnek na plátky a poctivý vývar a bylo jasno. Je hotová rychle, zasytí víc než lecjaká večeře a kapusta v ní konečně nepůsobí jako trest za hříchy z víkendu.

Králičí játra jsem dlouho obcházela obloukem. Pak mi kamarádka přinesla králíka přímo ze zahrady a já neměla výmluvu. Výsledek mě přesvědčil: jsou jemnější než vepřová, rychleji hotová a s cibulkou a sojovou omáčkou chutnají skvěle.

Nakládaný hermelín je přesně ten recept, který nevypadá složitě a ono to složité opravdu není. Jen se u něj vyplatí nešidit olej a dát sýru pár dní klid, protože rychlokvaška tohle vážně být nemá.

Zásmažková polévka patří mezi ty recepty, které nevypadají nijak oslnivě, ale zasytí a zahřejí způsobem, jakým to moderní kuchyně někdy neumí. Přidejte krupicové noky a libeček a máte na stole něco, co si rodina bude pamatovat.

Když chci uvařit poctivý oběd, na který se doma těší už od rána, dělám vařené uzené maso s kysaným zelím a bramborovým knedlíkem. Je to syté, voňavé a přitom bez zbytečné složitosti. Uzené nechám změknout pomalu, zelí jen lehce podusím na cibulce s trochou cukru a část vmíchám až nakonec syrovou, aby mělo hezký švih.

Když se doma sejde větší cuketa ze zahrady a mně se nechce stát u pánve, přichází na řadu cukeťák na plechu. Je rychlý, s minimem tuku, krásně zlatý a díky vločkám místo mouky i příjemně šťavnatý. U nás má ještě jednu výhodu navíc: studený z lednice chutná druhý den snad úplně nejlíp.