Buřtguláš je jedna z nejpoctivějších klasik české kuchyně. Brambory, špekáčky, kmín a paprika, a máte jídlo, které zahřeje líp než cokoliv jiného. Tenhle recept jsem si oblíbila pro jeho upřímnost: žádné složité postupy, žádné exotické suroviny.

Kachní krev na cibulce není jídlo pro každého, ale kdo zná zabijačkové klasiky, tomu tohle vysvětlovat nemusím. Je to stará, úsporná a poctivá kuchyně, kde se nic zbytečně nevyhazovalo. A právě cibule, sádlo a trpělivé míchání rozhodnou, jestli z toho bude dobrá večeře, nebo pánev plná drobků.

Vajíčkový salát patří k těm receptům, které nepotřebují žádnou velkou přípravu ani exotické suroviny. Pět vajec, trocha majonézy, hořčice a kyselá okurka, a za čtvrt hodiny máte na stole něco, co zmizí dřív, než se nadějete.

Bramboráky plněné hermelínem a tvarůžky nejsou zrovna jídlo, které by se tvářilo skromně. O to poctivější ale jsou. Když se udělají správně, dostanete křupavý obal, uvnitř tekutý sýr a k tomu vůni česneku, majoránky a slaniny, která spolehlivě přivolá hlad i sousedy.

Utopenci jsou pro mě spojeni s hospodskou atmosférou a talířkem, který přijde ke stolu dřív, než si člověk stihne objednat pivo. Tohle je recept, který jsem poprvé vyzkoušela doma a výsledek mě přesvědčil, že nakládané buřty z vlastní sklenice jsou prostě jiná liga.

Francouzské brambory patří mezi ta jídla, která vytáhnu hlavně ve chvíli, kdy potřebuji uvařit něco sytého, známého a bez zbytečného vymýšlení. V této verzi sázím na syrové brambory, orestovanou cibuli, salám, vejce a smetanovo-vaječnou zálivku, díky které zůstane pekáč uvnitř šťavnatý a nahoře hezky dozlatova zapečený.

Knedlo zelo vepřo je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Není to složité, ale chce to dát masu čas a zelí dochutit tak, aby nebylo ani plané, ani přeslazené. Za mě je nejlepší na tom to, že z obyčejných surovin vznikne talíř, který vypadá skoro slavnostně, i když jste jen doma a venku je obyčejné úterý.

Salátová polévka zní na první dobrou trochu podezřele, to přiznávám. Jenže jakmile se v hrnci sejde cibulka, klobása, mléko, kopr a nakonec salát, dává to překvapivě dobrý smysl. Je to poctivá, lehce nakyslá polévka, která zužitkuje i větší hlávku a není s ní zbytečné cavyky.

Léto a začátek podzimu u nás doma pravidelně znamenají jediné: cuketa je skoro všude. Právě tehdy dělám tyhle cuketové placičky nejčastěji, protože jsou rychlé, levné a skvěle zužitkují i větší kusy ze zahrady. Díky vyždímané cuketě, trochě brambor a strouhanému sýru mají pěkně křupavý okraj, ale uvnitř zůstávají vláčné.

Zavařené maso je záchrana, která vám z lednice nikdy neutekla, protože stojí v komoře. Vepřové plecko ve vlastní šťávě, ochucené jen solí a pepřem, připravené bez mrazáku a bez jediného konzervantu.

Uzeninová pomazánka bývá přesně ten typ jídla, který vznikne trochu z nouze a pak se doma dělá znovu už úplně dobrovolně. Tahle verze se sýrem, vejci a zeleninou je sytá, dobře roztíratelná a díky cuketě nepůsobí tak těžce, jak by člověk od salámové pomazánky čekal.

Když se u nás doma chystá poctivý nedělní oběd, dušené vepřové s kapustou a kynutým knedlíkem patří mezi jistoty. Je to jídlo s obyčejnými surovinami, ale právě v tom je jeho síla – měkké maso, kapusta s česnekem a kmínem a k tomu nadýchaný knedlík. Nejraději ho dělám ve chvíli, kdy chci nasytit celou rodinu a zároveň mít na stole něco, co voní starou českou kuchyní.