Vepřové nožičky bývaly na každé zabijačce to nejžádanější. Dnes se k nim vracíme nejen pro chuť, ale i pro přirozený kolagen, který v nich najdete v množství, které žádný doplněk stravy nepřekoná. Recept je jednoduchý: marináda z piva, česneku a kmínu, pomalé pečení a pak krátké dopečení na vysoké teplotě do tmava. K tomu krajíc chleba, hořčice a kyselá okurka.
Vepřová žebra si zaslouží víc než jen položit na plech a zapomenout na ně. Technika pečení na stojáka – kdy se žebra stočí do šneku, kost na kost, a pomalou cestou si dojdou pro svou nejlepší verzi – dává výsledek, který vypadá jako dort a chutná ještě líp. Maso se samo odděluje od kosti, šťáva zůstává uvnitř a z vnějšku se udělá kůrčička, na kterou se nezapomíná. Recept není složitý, ale chce trochu trpělivosti.
Sauerbraten je německá obdoba naší svíčkové – jenže s výrazně kyselejší omáčkou, rozinkami a perníkem místo smetany. Hovězí maso se marinuje celé dny v octovém nálevu s kořením a zeleninou, pak se pomalu peče na červeném víně. Výsledkem je maso měkké až na vlákno a omáčka s nečekaně komplexní chutí.
Kachna se zelím a knedlíkem je podle mě měřítkem opravdové české kuchyně. Pomalé pečení, průběžné polévání výpekem a zelí dušené se zásmažkou ze slaniny – tenhle recept jsem konečně zvládla na jedničku.
Trhané maso možná znáte z nějaké mexické delikatesy. Ale teď už kvůli tomu nemusíte do restaurace nebo objednávat. Máte ho tady! S naším podrobným receptem se neztratíte.
Vepřová žebra z jednoho pekáče jsou přesně ten typ jídla, které vypadá nenápadně, ale u stolu způsobí mlaskání a příjemné ticho, kdy všichni jen jedí a nikdo nemluví. Tajemstvím je marináda, dijonská hořčice a pomalé pečení na 115 stupňů po celé čtyři hodiny.
Vepřové koleno pečené na pivu není jen tak ledajaké jídlo. U nás doma je pečení kolene něco jako obřad a pečeme ho při zvláštních příležitostech. Upečte ho s námi krok po kroku.
Krkovici z trouby si můžete přizpůsobit vlastní chuti. V tomto receptu s postupem krok po krku ji připravíte s jemně asijským nádechem.
