Limonádová buchta patří u nás doma mezi ty recepty, které člověk vytáhne ve chvíli, kdy chce mít ke kávě něco sladkého bez zdlouhavého chystání. Stačí pár běžných surovin, jedna perlivá limonáda a za půl hodiny je upečeno. Právě limonáda dodá těstu lehkost, jemnou chuť a podle zvolené příchutě i hezký barevný odstín.
Péřová buchta je přesně ten typ dezertu, který chutná snad úplně všem – dětem, babičkám i těm, kteří tvrdí, že sladké nemají rádi. Horký pudink vlitý na syrové těsto a zakysaná smetana rozetřená ještě na teplou buchtu dělají z jednoduchých surovin něco, na co se nezapomíná.
Kakaové řezy s kávovým krémem z mascarpone a čokoládovou polevou jsou přesně ten typ dezertu, který na stole nevydrží dlouho. Vláčný kakaový korpus, lehký krém s nádechem kávy a lesklá čokoládová poleva. Tohle je kombinace, která funguje pokaždé.
Mazanec je přesně ten druh pečení, u kterého se vyplatí nehrát si na hrdinu a dát těstu čas. Tenhle recept dělám na dva menší bochánky, takže se propečou lépe než jeden obr a nahoře se zbytečně nespálí. Když navíc pohlídáte teplotu a případně přehodíte alobal, dostanete poctivý velikonoční kus pečiva, ne vysušenou cihlu.
Honzovy buchty jsou přesně ten typ pečení, u kterého si člověk vzpomene na kuchyň u babičky, i když ji třeba zažil jen o svátcích. Nejsou složité, ale chtějí jedno: neuspěchat kynutí. Za odměnu dostanete měkké buchty s tvarohovou náplní, které dávají smysl i druhý den ke kávě nebo do krabičky na cestu.
Konec léta u nás doma vypadá každý rok podobně: na lince leží miska švestek, v misce se mele mák a z trouby jde vůně, kvůli které se do kuchyně seběhnou všichni. Tenhle makový koláč se švestkami a drobenkou peču z jemného kynutého těsta, které není složité, rychle se zadělá a díky máslu s mlékem zůstává hezky vláčné i druhý den.
Trdelník mám spojený hlavně s centrem Prahy, frontou u stánku a vůní skořice, která člověka praští do nosu ještě dřív než cenovka. Jenže doma se s trdlem, tyčemi a otáčením nad žárem nechce patlat každý. Tahle verze na plech je rozumná zkratka: zachová kynuté těsto, máslo, rum i ořechy, ale místo motání těsto prostě roztáhnete a upečete.
Když se u nás doma peče Margot bábovka, je to znát hned po otevření trouby. Voní po kokosu, troše rumu a má tak vláčnou střídku, že vydrží hezká i druhý den. Dělám ji ve chvíli, kdy chci poctivý domácí moučník bez složitého odvažování, protože většinu surovin mám skoro vždycky doma a nastrouhaná Margotka jí dá chuť, kterou obyčejná bábovka prostě nemá.
Právě vytažená z trouby, s vůní másla, vanilky a rumu, to je u nás doma vánočka, která se nepeče jen v prosinci. Dělám ji i během roku, když chci něco poctivého ke snídani nebo k odpolední kávě, a mám ráda, že z pár běžných surovin vznikne nadýchané kynuté pečivo s rozinkami a mandlemi. Tenhle postup se mi osvědčil hlavně proto, že těsto zůstává vláčné a po upečení se dobře krájí.
Na tenhle tvarohově-makový koláč s višněmi vytahuji velký plech hlavně tehdy, když vím, že se doma sejde víc lidí a na druhý den nesmí zůstat jen drobky. Má pevnější kakaový základ, vysokou vrstvu tvarohu, voňavý mák spařený v mléce a nahoře višně zalité v lehké želatině, takže působí slavnostně, ale příprava je přitom docela přímočará.
Linecký koláč s jablky znám hlavně v té klasické verzi s mřížkou nahoře, ale varianta s pudinkem má jednu fintu navíc. Pudink se neleje před pečením, nýbrž až na vlahý koláč, takže zůstane hezky jemný a nic se zbytečně netrhá.
Když chci o víkendu udělat doma něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechci péct dort, sáhnu po sladkých croissantech s vanilkovým krémem. Jsou křehké, voňavé a při správném chlazení těsta se povedou i v běžné domácí kuchyni. Odlišuje je právě vrstvení másla do těsta a jemný vanilkový krém, který z nich udělá snídani i odpolední mlsání v jednom.
