Mocca oválky jsou pro mě ztělesněním toho nejlepšího, co české vánoční cukroví nabízí – křehké, kávové a plněné sametovým máslovým krémem. Recept je jednoduchý, ale výsledek vypadá, jako by ho dělal profesionál.

Kremrole jsou přesně ten druh cukrářské klasiky, u které člověk chvíli nadává při válení a pak stejně sahá po druhém kousku. Nejsou složité na suroviny, ale chtějí čas, chlad a trochu trpělivosti. Za mě je to recept pro chvíle, kdy se nechcete tvářit moderně, ale prostě udělat poctivé trubičky, které křupnou a neudělají ostudu ani na svátečním stole.

Tvarohová štola je pro mě každý advent trochu jiná výzva. Letos jsem ji upekla podle receptu, který kombinuje tvaroh přímo v těstě, dva druhy rozinek namočených v rumu a vydatnou dávku citronátu. Výsledek voněl celým bytem a vydržel – za předpokladu, že jsme odolali – v chladu celé dva týdny.

Šneci z listového těsta patří přesně k těm receptům, které vypadají na návštěvu, ale zvládnete je i ve chvíli, kdy máte chuť na něco sladkého a nechce se vám zadělávat těsto. Tady práci odvede hotové listové těsto, hustý vanilkový pudink a pár měsíčků mandarinek z kompotu. Nic složitého, jen je potřeba pudink nechat opravdu vychladnout, jinak se vám všechno při rolování rozjede do stran.

Když chci doma upéct něco voňavého, co se dá jíst ještě ten den, sahám po těchto perníčcích plněných povidly. Jsou hned měkké, z malé dávky jich vznikne kolem 35 kusů a nejvíc se mi osvědčilo těsto vyválené zhruba na půl centimetru až centimetr a pečení jen kolem 10 minut.

Loupáky jsou přesně ten typ pečiva, kvůli kterému má smysl vstát o něco dřív. Když se povedou, mají tenkou lesklou kůrku, uvnitř jsou měkké a mák na povrchu dělá svoje. Není to žádná věda, jen je potřeba neuspěchat kynutí a nepřehnat mouku.

Makový závin peču odjakživa, ale pokaždé mám pocit, jako bych ho dělala poprvé – ten moment, kdy vytáhnu zlatavé nohavice z trouby a celým bytem se rozšíří vůně máku a másla, mě nepřestane těšit. Tento recept je poctivý, bez zkratek, a výsledek za to stojí.

Buchtičky z kynutého těsta patří k těm druhům pečiva, které voní celým bytem a na stole nevydrží ani hodinu. Tento recept vychází z klasického základu – hladká mouka, droždí, mléko a trocha másla – ale výsledek je překvapivě vzdušný a měkký. Připravíte je bez speciálního vybavení, jen s mixérem a trochou trpělivosti při kynutí. Ideální na nedělní snídani i odpolední svačinu.

Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.

Moravské koláče jsou pro mě synonymem neděle, tepla v kuchyni a vůně, která se táhne celým bytem. Tenhle recept s dvojí náplní – vanilkovým tvarohem a švestkovými povidly – jsem zkoušela poprvé před pár lety a od té doby ho nepouštím z ruky.

Pudinkáče jsou pro mě ztělesněním domácího pečení v té nejlepší podobě. Nadýchané kynuté pletenky plněné hustým vanilkovým krémem, posypané moučkovým cukrem – a hotovo. Recept je překvapivě jednoduchý, výsledek ale vypadá, jako by přišel rovnou z pekárny.

Vánočka patří k těm pečivům, která spoustě lidí nahánějí respekt – těsto z droždí, pletení, kynutí. Přitom s dobrým receptem a trochou trpělivosti ji zvládnete i napoprvé. Tento recept pracuje s kombinací hladké a polohrubé mouky, čerstvými kvasnicemi a domácími žloutky, které dají těstu krásně zlatavou barvu. Výsledek? Vánočka voňavá, vláčná a taková, jakou si pamatujete od babičky.