Knedlo zelo vepřo je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Není to složité, ale chce to dát masu čas a zelí dochutit tak, aby nebylo ani plané, ani přeslazené. Za mě je nejlepší na tom to, že z obyčejných surovin vznikne talíř, který vypadá skoro slavnostně, i když jste jen doma a venku je obyčejné úterý.

Tenhle tvarohový koláč je přesně ten typ moučníku, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Spodní vrstva se krátce předpeče, navrch přijde lehká tvarohová náplň se sněhem z bílků a celé se to přikryje zbytkem těsta. Výsledek je poctivý, vysoký koláč na plech, který se dobře krájí a nezmizí po dvou soustech.

Když jsem si nedávno koupila feferonkový salát v obchodě, zůstala jsem trochu rozpačitá. Pár kousků hrášku, kapie, sýr skoro nikde a pálivost jen na oko. Doma si ho proto dělám po svém: poctivý, se sýrem, feferonkami, lehce naloženou cibulí a trochou worcesteru, aby měl přesně ten retro charakter, který si člověk pamatuje z lahůdek.

Když doma zbydou švestky a v košíku leží pár brambor, u nás z toho často vznikne právě tenhle bramborový koláč. Je překvapivě jednoduchý, levný a díky syrovým bramborám zůstává hezky vláčný i druhý den. Navrch stačí vanilkový cukr, po upečení trocha moučkového a je vystaráno.

Maková buchta bez mouky a cukru, která se rozplývá na jazyku a přitom neobsahuje ani gram bílé mouky ani klasického cukru. Místo toho ovesné vločky, mletý mák a xylitol – a výsledek je překvapivě vláčný.

Jablečné šátečky jsou přesně ten typ pečení, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Těsto je jednoduché, náplň známá a když si pohlídáte jednu věc, aby jablka nebyla zbytečně mokrá, máte vyhráno.

Salátová polévka zní na první dobrou trochu podezřele, to přiznávám. Jenže jakmile se v hrnci sejde cibulka, klobása, mléko, kopr a nakonec salát, dává to překvapivě dobrý smysl. Je to poctivá, lehce nakyslá polévka, která zužitkuje i větší hlávku a není s ní zbytečné cavyky.

Když je venku zima a člověk má chuť na něco teplého, sytého a přitom sladkého, sahám doma po alpském kynutém knedlíku. Je to poctivý germknödel plněný povidly, přelitý vanilkovým krémem a zasypaný mákem s cukrem, který vypadá slavnostně, ale v kuchyni se dá zvládnout i bez velkého stresu.

Když mám chuť na domácí koblížky, ale nechce se mi stát u hrnce s olejem, dělám je pečené v troubě. Jsou měkké, voňavé po másle, citronové kůře a vanilce, plním je marmeládou nebo povidly a doma zmizí ještě vlažné. Velká výhoda je jasná: méně nepořádku, žádné smažení a přitom výsledek, který působí poctivě a svátečně.

Zapečené brambory s cibulí a tofu jsou u nás doma klasika, která se na stůl dostane vždy, když nechci trávit hodiny u sporáku. Vrstvený pekáč s křupavou cibulkou, měkkými bramborami a sójovými špekáčky se postará o sytý oběd nebo večeři pro tři osoby.

Jablka v županu jsou přesně ten typ pečení, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Ve výsledku jen zabalíte kousky jablek do těsta, posypete skořicovým cukrem a šup s nimi do trouby. Hodí se na podzim, v zimě i ve chvíli, kdy doma leží mísa jablek a nikomu už se nechce do dalšího štrúdlu.

Když chci uvařit slavnostnější oběd, ale nechci půl dne stát u plotny, sahám právě po této kombinaci. Restovaná kuřecí prsa, bramborově-květákové šišky a šafránová omáčka působí svátečně, přitom základ je překvapivě prostý. Kouzlo je hlavně v tom, že do šišek přijde vařený květák s bramborami a omáčku vytáhne dojemně malá špetka šafránu.