Před rokem 1989 regály obchodů zdaleka nepřetékaly zbožím tak jako dnes. Přesto měla tehdejší gastronomie svá pevná pravidla, své oblíbené stálice i vlastní legendy. Kofola nahrazovala Coca-Colu, v mléčných barech se točilo kolem zavináčů a vajec v aspiku a kuře na jídelním lístku restaurace znamenalo něco mimořádného. Jak moc si toto období pamatujete?
Historik životního stylu Martin Franc, který vede oddělení dějin Masarykova ústavu AV ČR, popisuje tehdejší stravování jako velmi konzervativní. Uzavřené vůči novým trendům. Tato uzavřenost ale dala vzniknout pokrmům a pochutinám, které se staly ikonickými. Některé z nich tu jsou pořád, jiné zmizely spolu s režimem.
Jednotné stoly, kultovní jídla
Za socialismu se podle France jedlo jednotněji než dnes. Rozdíly mezi společenskými vrstvami nebyly ve stravování tak výrazné jako teď. Platilo také, že kolem roku 1989 připadalo na osobu a rok skoro o pětinu více masa než dnes. Vepřové bylo v jistém smyslu politická priorita: investice do zemědělství v 70. a 80. letech zajistily jeho dostatek a to pomáhalo stabilitě normalizačního režimu. Maso bylo prostě jedním z měřítek životní úrovně.
Jenže na pultech samoobsluh stejně leccos chybělo. Regály bývaly prázdné, sladkosti měly nádech vzácnosti. Tatranky, Kofola nebo Vitacit nebyly jen výrobky, ale součást běžného dne. Některé pochutiny z té doby si kult drží dodnes, jiné si člověk vybaví až ve chvíli, kdy mu někdo napoví správné slovo.
Mlíčňáky tehdy plnily roli, jakou dnes zčásti zastanou kavárny i fast foody. Zavináče, gothaj, vejce v aspiku, to byly jejich jistoty. Ne každý si ale vzpomene, proč bylo kuře ještě v polovině 60. let bráno jako symbol luxusu na úrovni kaviáru. Dobové jídelní lístky ukazují, že kuřecí maso bylo výsadou lepších restaurací. Rozhodně ne samozřejmostí každého oběda.
Kdy byl koňak luxus a proč chyběla zelenina
Skutečným znakem přepychu byly tehdy západní lihoviny – skotská whisky nebo francouzský koňak, který se do Československa dovážel od druhé poloviny 50. let. Šampaňské zastupovalo šumivé víno. A podniky jako Alcron, restaurace Zlatá Praha v hotelu InterContinental nebo Čínská restaurace ve Vodičkově ulici, otevřená v roce 1958 a původně vedená čínskými kuchaři, patřily k gastronomické elitě. Většina lidí se do nich dostala jen výjimečně.
Běžná restaurační kuchyně ale fungovala jinak. Moderní směry, třeba minutky nebo větší podíl zeleniny, se prosazovaly pomalu, často vůbec. Svazovaly je závazné normy pro přípravu pokrmů, byrokratický systém schvalování receptur, který kuchařům rozhodně nevytvářel prostor pro nějaké velké experimenty. Výsledkem byla kuchyně, která podle historika France chutná penzistům. Solidní, konzervativní, bez překvapení.
Je tu ale i paradox. Některé potraviny byly tehdy méně zatížené chemickými přídavky než dnes, jednoduše proto, že na ně nebyly peníze. Nejlevnější uzeniny bývaly podle France kvalitnější než jejich dnešní obdoby. Zlom přišel už na začátku 80. let.
Pokud zvládnete většinu otázek bez zaváhání, máte retro gastronomii opravdu zažitou. Možná ale zjistíte, že i věci, které se zdají samozřejmé, umějí být pěkně zrádné.
Kvíz: Jak se jedlo před rokem 1989?
Test znalostí o jídle z českých komedií: Na zodpovězení 10/10 otázek je třeba mít opravdový přehled
Retro kvíz o československých sladkostech: 10 otázek odhalí, kdo si ještě pamatuje dobroty z dob minulých
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Blesk, iRozhlas, ČeskýRozhlas
