Pastitsio je vlastně taková řecká lasagne pro lidi, kteří mají radši těstoviny do trubičky než pláty. Má tři jasné vrstvy, skořici v masové směsi a jedno důležité pravidlo: maso nesmí plavat v omáčce. Když ho necháte po upečení chvíli stát, nakrájí se hezky na porce a nebude se rozsypávat po talíři.

Pečená kachna je přesně to jídlo, které vypadá složitěji, než ve skutečnosti je. Když si pohlídáte dvě věci – pomalé pečení a závěrečné vypečení kůže – zbytek už si sedne sám a na talíři máte poctivý oběd, který neurazí ani hladového strejdu.

Cmunda po Kaplicku je přesně to jídlo, které nevypadá složitě, ale udělá kolem stolu nečekaně dobré ticho. Když vám z uzených žeber zbyde víc masa, než jste plánovali do zelňačky, tohle je velmi rozumné řešení. Bramborák, kysané zelí a uzené maso si tady nepřekážejí, naopak každý dělá to svoje.

Když se doma sejdou sušené houby ze spíže a pár brambor, často místo kulajdy nebo bramboračky vařím právě gobovu juhu. Tahle tradiční slovinská houbová polévka je sytá, voňavá a přitom úplně obyčejná na suroviny. Odlišuje ji jemně paprikový základ, brambory a smetana přidaná až nakonec, díky které zůstane polévka hebká a kulatá.

Kuřecí medailonky v pikantní hořčičné omáčce se sójovou omáčkou, worcesterem a kapkou medu. Šťavnaté kuře hotové za 30 minut – recept, který se u nás doma opakuje každý týden.

Telecí tomahawk není jídlo na úterý mezi dvěma maily. Je to spíš kus masa na víkend, kdy člověk chvíli postojí u grilu a hlídá, aby ho zbytečně nepřetáhl. S liškovou omáčkou a pečenými bramborami z něj ale bez cirkusu uděláte oběd, který vypadá slavnostně a přitom stojí hlavně na pár poctivých pravidlech.

Když se doma sejde víc zralých rajčat, bývá u mě pečený kečup první věc, kterou dělám. Mám ho ráda hlavně proto, že se zelenina upeče skoro sama, chuť je výraznější než u vařeného kečupu a při správném postupu vyjde krásně hustý i bez zdlouhavého pasírování.

Když potřebuji udělat večeři, která zasytí celou rodinu a ještě něco zbyde na druhý den, často peču právě quiche. Tenhle slaný koláč mám ráda pro jeho jednoduchost, praktickou přípravu a taky pro mandlové těsto, které je příjemně křehké a hezky podrží smetanovo-vaječnou náplň s růžičkovou kapustou a šunkou.

Když mám chuť na něco poctivého k večeři a vím, že se doma seběhnou všichni ke stolu bez přemlouvání, dělám právě domácí langoše z kynutého těsta. Jsou krásně nadýchané, uvnitř měkké, na povrchu zlatavé a díky jedné vařené bramboře se těsto chová o něco poslušněji než klasická verze bez ní.

Klasický rajčatový salát s cibulí si pamatuji z dětství v té nejprostší podobě – rajče, cibule, trochu octa a hotovo. Tahle verze je o něco výraznější, protože do zálivky jde i česnek, med, citron a špetka pálivé papriky. Po půlhodině v lednici se všechno pěkně spojí a je z toho příloha, která neurazí ani vedle řízku, ani vedle krajíce chleba.

Přiznám se vám, že tenhle salát dělám celé léto skoro každý druhý den. Okurky a rajčata ze zahrady, trocha česneku, citronová zálivka – a je hotovo dřív, než se ohřeje trouba na cokoliv jiného.

Pečená kuřecí stehna s bramborami jsou u nás doma klasika, která nikdy nezklame. Vše jde do jednoho pekáčku a výsledek je pokaždé šťavnatý, voňavý a s kůrčičkou dozlatova.