Škvarky jsem dlouho považovala za záležitost výhradně pro babičky s přístupem k čerstvě poraženému praseti. Jenže pak jsem zkusila verzi z trouby a všechno se změnilo. Křupavé, zlatavé a hotové za hodinu – tohle je recept, který u nás doma zmizí ještě teplý.

Cuketové placičky s ovesnými vločkami dělám hlavně ve chvíli, kdy se v lednici povaluje jedna osamělá cuketa a nikomu se nechce vymýšlet velká večeře. Jsou rychlé, zasytí a ovesné vločky v nich neplní roli zdravé pózy, ale prostě fungují. Nasají šťávu, spojí směs a člověk nemusí zbytečně bojovat s rozmočeným těstem.

Bramboráky patří mezi jídla, která nikdy nezklamou. Ale co teprve, když je naplníte šťavnatou směsí z kuřecího masa, žampionů a rozpuštěné mozzarelly? Vytvoříte plnohodnotný oběd nebo večeři, které zasytí a přitom nevyžadují hodiny v kuchyni. Stačí trouba, pár surovin a jeden osvědčený trik na dokonalou křupavost.

Když se u nás doma pečou vepřové výpečky, je to poznat hned po příchodu do kuchyně. V troubě voní bůček s česnekem a kmínem, na plotně se pomalu dusí červené zelí a do toho se vaří chlupaté knedlíky ze syrových brambor. Je to poctivý český oběd, který chce trochu času, ale samotná příprava není složitá a výsledek za to opravdu stojí.

Vošouchy s vejcem jsou jedno z těch jídel, která vypadají skromně, ale u stolu způsobí naprosté ticho – to nejlepší ticho, kdy všichni jen jedí a nikdo nemluví. Bramboráky roztrhané na kousky, opečené dozlatova a smíchané s vláčnými vejci. Recept, který u nás doma nikdy nezůstane do druhého dne.

Klasický rajčatový salát si pamatuji z dětství z jídelny i od babičky, jen pokaždé chutnal trochu jinak. Jednou byl skoro utopený v nálevu, podruhé měl víc cibule než rajčat, ale když se trefí poměr, je to skvělá letní příloha i rychlá večeře.

Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.

Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.

Když se doma vařilo uzené maso, skoro vždycky z toho druhý den byla čočková polévka. Přesně taková hustá, s kousky masa, trochou klobásy a majoránkou, která provoní celý byt. Mám ji ráda hlavně proto, že zasytí na dlouho, není drahá a z obyčejné čočky a vývaru z uzeného vykouzlí poctivé jídlo do chladnějších dnů.

Fazole se zeleninou a houbami jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako hvězda Instagramu, ale na talíři funguje skvěle. Když máte předem uvařené fazole a kousek kořenové zeleniny, je půl práce hotové a zbytek už obstará pánev, cibule a trocha selského rozumu.

Domácí pizza, která chutná jako z italské pece, není žádná utopie. Stačí kvalitní mouka, trochu trpělivosti a lednice, která udělá většinu práce za vás. Těsto kynuté přes noc se chová úplně jinak než to hodinové – je vláčnější, vzdušnější a na okrajích se při pečení krásně nafukuje do zlatavých bublin.