Pastitsio je vlastně taková řecká lasagne pro lidi, kteří mají radši těstoviny do trubičky než pláty. Má tři jasné vrstvy, skořici v masové směsi a jedno důležité pravidlo: maso nesmí plavat v omáčce. Když ho necháte po upečení chvíli stát, nakrájí se hezky na porce a nebude se rozsypávat po talíři.
Řecké zelí jsem poprvé ochutnala u kamarádky a okamžitě jsem věděla, že to musím umět sama. Pikantní, lehce sladké, s vůní česneku a chilli – tohle není obyčejná zavařenina, ale pořádná zimní zásobárna chuti.
Když chci uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl dne u sporáku, sahám po zapečených šunkoflecích. V této verzi přidávám i červenou řepu, která jídlu dá šťavnatost, hezkou barvu a lehce zemitou chuť, ale pořád zůstává příjemně domácí a úplně nenáročná.
Pečená kachna je přesně to jídlo, které vypadá složitěji, než ve skutečnosti je. Když si pohlídáte dvě věci – pomalé pečení a závěrečné vypečení kůže – zbytek už si sedne sám a na talíři máte poctivý oběd, který neurazí ani hladového strejdu.
Kuřecí medailonky v pikantní hořčičné omáčce se sójovou omáčkou, worcesterem a kapkou medu. Šťavnaté kuře hotové za 30 minut – recept, který se u nás doma opakuje každý týden.
Telecí tomahawk není jídlo na úterý mezi dvěma maily. Je to spíš kus masa na víkend, kdy člověk chvíli postojí u grilu a hlídá, aby ho zbytečně nepřetáhl. S liškovou omáčkou a pečenými bramborami z něj ale bez cirkusu uděláte oběd, který vypadá slavnostně a přitom stojí hlavně na pár poctivých pravidlech.
Když potřebuji udělat večeři, která zasytí celou rodinu a ještě něco zbyde na druhý den, často peču právě quiche. Tenhle slaný koláč mám ráda pro jeho jednoduchost, praktickou přípravu a taky pro mandlové těsto, které je příjemně křehké a hezky podrží smetanovo-vaječnou náplň s růžičkovou kapustou a šunkou.
Zapečené brambory s krkovicí jsou přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká frajeřina, ale na stole zmizí mezi prvními. Když se brambory krátce povaří ve smetaně a maso se předem zatáhne na pánvi, dostanete pekáč, který není suchý a drží pohromadě tak, jak má.
Šunkafleky si pamatuji jako jídlo, které vypadá nenápadně, ale když se udělá poctivě, zmizí z mísy rychleji než kdejaká slavnostní pečeně. Tohle je verze z remosky s kolínky, moravským uzeným, kouskem anglické slaniny a goudou, takže žádná suchá školní vzpomínka. A sterilovaná okurka k tomu není ozdoba, ale skoro povinnost.
Pečená kuřecí stehna s bramborami jsou u nás doma klasika, která nikdy nezklame. Vše jde do jednoho pekáčku a výsledek je pokaždé šťavnatý, voňavý a s kůrčičkou dozlatova.
Škvarky jsem dlouho považovala za záležitost výhradně pro babičky s přístupem k čerstvě poraženému praseti. Jenže pak jsem zkusila verzi z trouby a všechno se změnilo. Křupavé, zlatavé a hotové za hodinu – tohle je recept, který u nás doma zmizí ještě teplý.
Podkrkonošské kyselo je přesně ten typ polévky, který nevypadá jako frajer, ale na stole udělá velkou službu. Z kvásku, brambor, hub a vajec na cibulce vznikne syté jídlo, které se v horách nevařilo pro parádu, ale proto, že dávalo smysl.
