Pečené brambory plněné houbami a slaninou mám spojené s podzimem a s dny, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku, ale stejně chce jíst něco pořádného. Tady navíc funguje starý dobrý trik: brambora udělá polovinu práce sama, vy jen upečete náplň, přidáte česnekový dip a večeře je hotová bez zbytečné vědy.

Muchomůrka růžovka, lidově masák, patří mezi nejoblíbenější houby naší lesní kuchyně. Sezona trvá od května až do listopadu, takže příležitostí k vaření je dost. Masáky opečené na másle s kmínem a cibulí jsou klasika, která chutná sama o sobě a na opečeném toastu ještě o stupínek lépe.

Cuketové karbanátky se salámem, eidamem a čerstvou petrželí jsou přesně to jídlo, které vyřeší přebytek cukety ze zahrady i prázdnou lednici zároveň. Z jedné dávky vyjde až 26 kusů křupavých placiček, které se smaží dozlatova a chutnají výborně teplé i studené.

Když zbydou natvrdo uvařená vejce a v lednici čeká sklenice sterilovaného celeru, u nás doma je o večeři skoro rozhodnuto. Vajíčkovo-zelerový salát dělám s bílým jogurtem, trochou plnotučné hořčice a hrstí čerstvých bylinek, takže je svěží, sytý a přitom nijak těžký. Nejlepší je dobře vychlazený, namazaný na čerstvém chlebu nebo podaný jen tak do misky.

Trhaný česnekový chléb jsem loni upekla poprvé na zahradní party a od té doby ho peču pořád. Voní po česneku a bylinkách, tahá se do zlatavých cárů a u ohně mizí rychleji než cokoli jiného na grilu.

Když se nečekaně ohlásí návštěva nebo chci jen rychlou večeři k čerstvému pečivu, sahám po této nivové pomazánce. Je hotová za pár minut, má výraznou chuť díky nivě a česneku a zakysaná smetana ji pěkně zjemní, aby nebyla zbytečně těžká.

Zbytky hovězí svíčkové, ze kterých by se steak nedal, se dají proměnit v křupavé česnekové mini řízečky v panko strouhance. Smažené na ghí, podávané s máslovými bramborami s pórkem a petrželkou. Tohle jídlo zmizí z talíře dřív, než se nadějete.

Hřibačka u nás patří mezi polévky, které se nevaří na efekt, ale proto, že na ně má člověk chuť a že spolehlivě zasytí. O jarních prázdninách ji u nás odstartovali vnoučata a upřímně se jim nedivím: sušené houby, brambory a poctivá tmavá jíška udělají přesně to, co mají. Žádné kudrlinky, žádná smetana navíc, jen stará dobrá houbová polévka, která voní po kmínu a zmizí dřív, než stihnete umýt vařečku.

Když chci uvařit něco slavnostnějšího, ale pořád poctivě domácího, sáhnu po husarské roládě. Je to jídlo, které vypadá pracně, jenže ve skutečnosti stojí hlavně na dobrém dochucení masa, pevně stočené roládě a výpeku, který udělá polovinu práce za vás. S domácími noky a hrstí zelené petrželky je to přesně ten oběd, po kterém bývá u stolu na chvíli ticho.

Jsou dny, kdy potřebuji rychle připravit něco na sváču, k večeři nebo jen tak na chleba, a právě tehdy u nás vyhrává domácí vajíčkový salát. Je hotový za pár minut, stojí pár korun a díky jarní cibulce, plnotučné hořčici a troše petrželky chutná svěže a po domácku.

Vedro v kuchyni umí člověku vzít chuť i sílu, a právě tehdy u mě přichází na řadu chleba ve vajíčku z pečenky. Je to poctivé, rychlé jídlo ze zbylých krajíců chleba, které se nejdřív opečou s cibulí a pak jen zalijí vajíčky se sýrem, smetanou a trochou hořčice.

Když se rajčata doma rozjedou ve velkém, nastává známá chvíle: salát už byl, omáčka taky, a pořád jich je plná linka. Právě tehdy přichází ke slovu zavařená rajčata. Jsou jednoduchá, dávají smysl a v zimě člověk ocení, že nemusí sahat po vodnatých kusech bez chuti.