Vrstvený salát je přesně ten typ jídla, který nevypadá složitě, ale na stole udělá víc parády než kdejaká pracná večeře. Stačí otevřít pár konzerv, uvařit vejce, všechno poctivě navrstvit a pak už jen vydržet, než si salát v lednici sedne.
Drobenková buchta s pudinkem a rybízem patří mezi ty recepty, které nevypadají složitě a opravdu složité nejsou. Právě v tom je její kouzlo: uděláte jednu drobenku, část dáte dospod, zalijete horkým pudinkem, přihodíte rybíz a zbytek zase nasypete navrch.
Domácí celozrnný chléb z pekárny mám ráda hlavně ve dnech, kdy nechci stát u mísy a těsto přemlouvat k poslušnosti. Nasypat, zapnout program a jen pohlídat druhé hnětení je za mě přesně ten typ pečení, který dává smysl i ve všední den.
Meruňkové kostky patří přesně k těm moučníkům, které vypadají obyčejně, ale z plechu mizí podezřele rychle. Tahle odlehčenější verze stojí na piškotu, ovoci a pudinkové vrstvě.
Domácí veka je překvapivě jednoduchá – a jakmile ji jednou upečete, těžko se vrátíte k té z obchodu. Recept s máslem, mlékem a trochou trpělivosti.
Hrnkový koláč s pudinkem a ovocem je přesně ten typ buchty, který zachraňuje líné odpoledne i nečekanou návštěvu. Vystačíte si s hrnkem místo váhy, pár běžnými surovinami a ovocem, které máte zrovna doma nebo v mrazáku.
Smažené bedlové řízečky jsou přesně to jídlo, které člověka vrátí do dětství. Dělám je v jednoduchém těstíčku jako na palačinky, pak do strouhanky a na sádlo. Není to žádná věda, ale jedno pravidlo tu je: bedly musí zůstat suché a pánev má být opravdu rozpálená.
Domácí vepřové ve vlastní šťávě je u nás doma celoroční záležitost. Pár sklenic vždy mizí jako dárky před Vánocemi, zbytek zachrání každý nenadálý oběd nebo návštěvu, která přijde bez ohlášení.
Medová roláda je přesně ten moučník, který vypadá slavnostněji, než kolik s ním bývá práce. Když se nepřepeče plát a nenechá se úplně bez vlhkosti, odmění se měkkým řezem, který není přeslazený a med je v něm opravdu poznat.
Kvasnicové lívanečky jsou jedním z nejstarších jídel na světě a jejich příprava vyžaduje trochu trpělivosti. Ale ta se vyplatí. Výsledek je úplně jiný než u těch rychlých z prášku do pečiva.
Když je venku teplo a nikomu se nechce stát dlouho u sporáku, sahám po jídlech, která jsou rychlá a přitom poctivá. Tato zapečená plněná rajčata dělám v létě často k večeři, protože stačí pár běžných surovin, vydlabaná rajčata poslouží i do náplně a sýr na povrchu udělá přesně tu zlatavou tečku, kvůli které mizí z plechu ještě horká.
Na vepřovou kotletu se obvykle bere sůl, pepř a trojobal. Jenže jeden nenápadný krok navíc udělá s masem víc, než by člověk čekal. Tenká vrstva kečupu před obalením pomůže kotletě zkřehnout a zároveň podrží šťávu uvnitř.