Borůvkový drobenkový koláč je přesně ten typ plechové jistoty, který se hodí na víkend, návštěvu i obyčejné odpoledne ke kávě. Za mě na něm nejvíc funguje kontrast suché drobenky, šťavnatých borůvek a tvarohové vrstvy, která všechno podrží pohromadě.

Když jsem tuhle omáčku dělala poprvé, ani mě nenapadlo, jak silnou vzpomínku vyvolá u stolu. Přítel po prvním soustu prohlásil, že je ‚jako od babičky‘, a to je u nás doma pochvala, která má váhu. Uzený plátek s jemnou česnekovou omáčkou je poctivé jídlo, které podrží i ve všední den, a hrnkový knedlík z mikrovlnky je příjemně rychlá zkratka bez dlouhého vaření.

Když mi na míse zůstanou čtyři přezrálé banány a nikomu už se do nich nechce, končí skoro pokaždé v této buchtě. Je vláčná, voňavá po skořici a rumu, nahoře s čokoládou a kokosem, takže působí slavnostněji, než kolik s ní je práce. Právě zralé banány a lehce vmíchaný sníh z bílků dělají ten rozdíl, kvůli kterému ji peču pořád dokola.

Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy člověk nechce stát hodinu u sporáku a přesto nechce večeři odbýt rohlíkem. Stačí pár větších kloboučků, šunka nebo anglická slanina, cibule a sýr, a z obyčejných hub je rázem teplé jídlo, které vypadá líp, než kolik s ním bylo práce.

Makový koláč bez mouky zní možná jako kompromis, ale je to přesně naopak. Díky čerstvě namletému máku a sněhu z bílků je těsto neuvěřitelně nadýchané a kyselejší blumy ho krásně vyvažují. Recept pochází z kanálu Dvě v troubě a manžel autorky ho prý označil za lepší než klasický makovec.

Když se v létě objeví miska borůvek a doma je chuť na něco sladkého ke kávě, sahám často právě po této buchtě. Borůvková buchta politá zakysanou smetanou je nenáročná, rychlá a má jednu velkou výhodu – díky smetaně nalité na horký korpus zůstane krásně vláčná i další den.

Když potřebuji upéct něco ke kávě a nechci si zavařit půl dne v kuchyni, často vyhraje právě jablečný koláč s vanilkovým krémem. Je vláčný, voňavý a stojí na obyčejných surovinách, které mívám doma skoro pořád. Odlišuje ho krém vařený předem v rendlíku, který se dává přímo na těsto a při pečení se krásně propojí s jablky.

Telecí tomahawk není jídlo na úterý mezi dvěma maily. Je to spíš kus masa na víkend, kdy člověk chvíli postojí u grilu a hlídá, aby ho zbytečně nepřetáhl. S liškovou omáčkou a pečenými bramborami z něj ale bez cirkusu uděláte oběd, který vypadá slavnostně a přitom stojí hlavně na pár poctivých pravidlech.

Na konci léta u nás bývá kuchyň plná zeleniny a právě tehdy přichází na řadu zeleninová čalamáda. Je to poctivá domácí zásoba do sklenic, která se hodí k masu, k večeři i jen tak na chleba, a mám ráda, že v ní zůstane příjemná křupavost zelí i paprik. Oproti některým rychlým salátům se nechává přes noc odležet v nálevu, takže se chutě krásně propojí ještě před sterilováním.

Když potřebuji něco sladkého ke kávě a nechce se mi zadělávat těsto od začátku, sahám po tomhle receptu. Listová kolečka s tvarohem a broskvemi z kompotu jsou rychlá, hezká na pohled a díky vrstvení dvou koleček i příjemně křupavá. Uprostřed je jemný tvaroh s vanilkou a citronovou kůrou, navrch šťavnatý měsíček broskve.

Šunkafleky si pamatuji jako jídlo, které vypadá nenápadně, ale když se udělá poctivě, zmizí z mísy rychleji než kdejaká slavnostní pečeně. Tohle je verze z remosky s kolínky, moravským uzeným, kouskem anglické slaniny a goudou, takže žádná suchá školní vzpomínka. A sterilovaná okurka k tomu není ozdoba, ale skoro povinnost.

Houbová omáčka s kotletou a kynutým knedlíkem je přesně ten oběd, který nevymýšlí kraviny a funguje. Když se maso nejdřív zatáhne na cibuli, přidají se sušené houby, kmín, bobkový list a nové koření, vznikne omáčka, která má chuť i bez složitostí navíc.