Když potřebuji uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl odpoledne u sporáku, často vyhraje právě srbské rizoto. Mám ráda, že je hotové poměrně rychle, vystačí z pár běžných surovin a díky rajčatovému protlaku, česneku a mletému masu má výraznou, domácí chuť, kterou si každý hned pozná.

Jablečné řezy patří mezi ty moučníky, které se neokoukají. Na plechu vypadají nenápadně, ale jakmile se rozvoní jablka se skořicí a máslové těsto, je po zdrženlivosti. Tenhle recept je poctivá klasika s pudinkem v náplni, takže jablka drží pohromadě a nic vám po nakrojení neutíká do stran.

Tvarohový závin patří mezi ty recepty, které vypadají pracněji, než ve skutečnosti jsou. Když si jednou srovnáte poměry na těsto a nebudete ho zbytečně přemlouvat, odmění se vám třemi pěknými šiškami na plech – jednou tvarohovou a klidně dvěma kakaovými, pokud to doma máte nastavené podobně jako my.

Polévka z uzeného masa je přesně ten typ jídla, který voní po celém bytě a nikoho nemusíte dvakrát volat ke stolu. Za mě je nejlepší ve chvíli, kdy chcete uvařit něco sytého, ale nechce se vám dělat velká paráda kolem tří chodů. Uzená krkovice odvede půl práce sama a zbytek obstará zelenina, česnek a trochu trpělivosti u hrnce.

Makový závin peču odjakživa, ale pokaždé mám pocit, jako bych ho dělala poprvé – ten moment, kdy vytáhnu zlatavé nohavice z trouby a celým bytem se rozšíří vůně máku a másla, mě nepřestane těšit. Tento recept je poctivý, bez zkratek, a výsledek za to stojí.

U drobenkového koláče s tvarohem a rybízem je skvělé to, že se nemíchá žádné choulostivé těsto, nic se nešlehá do zblbnutí a přesto z toho vyleze poctivý plech moučníku, který se hodí ke kávě i na víkendovou návštěvu.

Vypadá nenápadně, ale na stole udělá přesně to, co má. Citronová babeta je starý dobrý retro moučník ze 70. let, který peču hlavně tehdy, když chci něco svěžího, vláčného a bez zbytečného vymýšlení. Díky citronové šťávě, nastrouhané kůře a lehké cukrové polevě má příjemně voňavou chuť a hodí se jak ke kávě, tak na víkendové zobání doma.

Přiznám se vám, že buřty jsem dlouho považovala za pouhou grilovačkovou záležitost. Pak jsem zkusila naložit špekáčky do černého piva se zeleninou a strčit je do trouby – a byl to jiný svět. Šťavnatá cibulka nasáklá pivní zálivkou, chilli, sojovka a kmín udělají z obyčejných špekáčků jídlo, které na stole nevydrží dlouho. K tomu krajíc poctivého chleba a večeře je hotová.

Když se doma sejde víc zeleniny, než se stihne sníst čerstvá, u nás přichází na řadu zeleninová čalamáda. Dělám ji po babičce z okurek, lehce povařeného květáku, papriky, cibule a mrkve a právě lák na okurky jí dává známou, poctivou chuť, kterou mám se spíží plnou sklenic spojenou od dětství.

Když je doma chuť na dort, ale nechce se mi péct, sahám po Malakovu. Je nepečený, osvěžující a postavený na obyčejných surovinách, které seženete skoro všude – piškotech, tvarohu, šlehačce a ovoci. U nás nejčastěji vyhrává verze lehce zakápnutá kávou a s jahodami, protože po noci v lednici krásně změkne a druhý den se krájí jedna radost.

U kuřecích křídel s medem stačí pár běžných surovin, pekáček a jedno pravidlo: v závěru neodběhnout od trouby, protože právě tehdy se z obyčejného masa stane pěkná zlatohnědá večeře.

Domácí rohlíky a housky dělám hlavně ve dnech, kdy nechci běžet do obchodu kvůli pár kusům pečiva. Kuchyně po nich voní jako malá pekárna a člověk aspoň ví, co jí. Jen je fér říct jednu věc rovnou: nejlepší jsou ještě ten den, druhý už to není žádná hitparáda.