Domácí rohlíky mají jednu nepříjemnou vlastnost: jakmile je vytáhnete z trouby, začne kolem plechu podezřelý provoz. Tenhle recept je přitom úplně obyčejný – hladká mouka, kvasnice, voda, trochu sádla. Právě v tom je jeho síla. Když dodržíte kynutí a neodfláknete stočení, dostanete pečivo, které má křupavou kůrku a měkký střed i bez pekařského diplomu.

Domácí housky mám ráda hlavně ve chvíli, kdy je kuchyň ještě trochu vzhůru nohama a z trouby už voní pečivo, kvůli kterému se vyplatí počkat. Tohle těsto není složité, ale má jednu podmínku: dopřejte mu čas na kynutí a nepřepalte troubu. Odměnou budou housky s křupavou kůrkou a měkkým středem, přesně ty, které zmizí dřív, než stihnete namazat máslo na poslední kus.

Jahodový třímlékový koláč Tres leches je vláčný piškotový dezert prolévaný třemi druhy mléka s jahodovou příchutí. Připravte ho doma podle našeho receptu – výsledek vás překvapí.

Šneci z listového těsta patří přesně k těm receptům, které vypadají na návštěvu, ale zvládnete je i ve chvíli, kdy máte chuť na něco sladkého a nechce se vám zadělávat těsto. Tady práci odvede hotové listové těsto, hustý vanilkový pudink a pár měsíčků mandarinek z kompotu. Nic složitého, jen je potřeba pudink nechat opravdu vychladnout, jinak se vám všechno při rolování rozjede do stran.

Když potřebuji udělat večeři, na které se doma shodnou opravdu všichni, končí to velmi často domácí pizzou. Tohle těsto dělám z pár běžných surovin, kyne jen krátce a díky rajčatovému základu s bazalkou chutná poctivě i bez složité přípravy. Nejvíc se mi osvědčilo péct pizzu na dobře rozehřátém plechu, protože spodek pak není bledý ani měkký.

Zázvorky patří mezi to nejpoctivější vánoční cukroví, jaké znám. Těsto se připraví den předem, přes noc prosychá a v rozpálené troubě se nafoukne do dokonalých kuliček. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla.

Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.

Mocca řezy si pamatuji z rodinných oslav i z plechů, které mizely rychleji než chlebíčky. Je to takový starý poctivý zákusek bez manýrů: kakaový piškot, kávový krém, zakysaná smetana navrch a trochu Granka pro pořádek. Jen má jedno pravidlo – nic neuspěchat, protože když se krém maže na teplý korpus, bývá z toho zbytečná patlanice.

Pečená krůta s těstovinami je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velká věda, ale na stole udělá víc práce než kdejaký složitý recept. Když se maso nevysuší a těstoviny se neuvaří na kaši, máte hotový oběd, který zasytí a zbytečně neunaví kuchaře.

Vepřová plec na medové hořčici je přesně ten typ jídla, které vypadá nenápadně, ale na talíři absolutně zazáří. Papiňák udělá z tuhého kusu masa něco, co se doslova rozpadá pod vidličkou, a medovo-hořčičná omáčka mu dodá tu správnou sladkokyselou hloubku.

Když chci doma připravit něco poctivého ke chlebu, co vydrží v lednici a hodí se k večeři i na návštěvu, dělám nářez z lisovaného vepřového kolena. Není to složité, jen je potřeba dopřát masu čas, dobře ho dochutit česnekem a po uvaření ho správně stlačit ve formě. Výsledek stojí za to hlavně vychlazený, nakrájený na tenké plátky s křenem, hořčicí a kyselou okurkou.

Sekaná zabalená do vepřové bránice je jeden z těch receptů, které vypadají složitě, ale v praxi se skoro připraví samy. Bránice maso obalí, udrží šťávu uvnitř a po upečení vytvoří zlatavou kůrčičku, která voní kořením po celém bytě.