Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.

Brambory nakyselo jsou přesně ten typ jídla, které nevypadá na první pohled jako hvězda kuchyně, ale na talíři udělá víc parády než lecjaká drahá večeře. Stačí pár běžných surovin, správně provařená mouka a kyselost doladěná tak, aby to nebyla facka octem, ale poctivé domácí jídlo.

Vareniky jsem poprvé ochutnala u kamarádky, která pochází z Ukrajiny, a od té chvíle jsem věděla, že se je musím naučit dělat sama. Tenhle recept je postaven na těstě bez vajec – jen mouka, horká voda, olej a sůl – a výsledek je překvapivě jemný a poddajný. Náplň jsem zvolila klasickou bramborovou, ale variací je spousta.

Když nestíhám a přesto chci dát na stůl teplou večeři, sahám často právě po smažených nudlích s kuřecím masem a zeleninou. Jsou hotové poměrně rychle, dají se hezky přizpůsobit tomu, co je doma v lednici, a díky marinádě se sójovou omáčkou, vejcem a solamylem zůstane maso měkké a šťavnaté.

Když se u nás doma objeví miska zralých jahod a venku je horké odpoledne, často z toho bývají právě jahodové řezy. Mám na nich ráda, že vypadají slavnostně, ale práce kolem nich není zbytečně složitá. Kakaový korpus je rychle upečený, navrch přijde jemný pudinkový krém a všechno uzavře tenká vrstva červené želatiny, která jahody hezky podrží.

Když je venku horko a troubu se mi zapínat opravdu nechce, přichází u nás na řadu právě nepečený mandarinkový dort. Je lehký, svěží, složený z obyčejných piškotů, šlehačky a zakysané smetany, a nahoře ho drží tenká vrstva želatiny s mandarinkami. Dělám ho hlavně na víkendy, návštěvy nebo rodinné oslavy, protože vypadá hezky a přitom s ním není skoro žádná práce.

Octové těsto na štrůdl je starý trik, který z obyčejné mouky udělá něco, co se táhne skoro jako závin z vídeňské cukrárny. Se špaldovou moukou, sádlem a trochou trpělivosti vzniknou čtyři nohavice plné jablek, skořice a rozinek.

Kokos na povrchu lehce voní, jahody udělají svěží tečku a uvnitř je jemný krém, který připomíná Raffaello. Tohle nepečené tiramisu dělám hlavně v létě nebo když čekám návštěvu a nechci zapínat troubu. Stačí piškoty namočené v oslazeném mléce, mascarpone, šlehačka a trochu kokosu – a z obyčejného dezertu je rázem hezký moučník na stůl.

Buchta s ovocem a přelivem je přesně ten moučník, který se nosil na oslavy, do práce i na návštěvu k tetě, protože na plechu udělal hodně muziky za rozumný čas. Za mě je na ní nejlepší to, že vypadá upraveně, ale ve skutečnosti není nijak složitá – jen je potřeba nepodcenit chladnutí jednotlivých vrstev.

Falešné tiramisu jako dort je přesně ten typ dezertu, který není složitý, a přesto udělá na stole slušnou parádu. Není v něm mascarpone ani italské finesy, ale to je na něm vlastně to milé: pár běžných surovin, silná káva, lednice a druhý den máte nepečený dort, který se krájí mnohem líp než klasická mísa tiramisu.

Když se doma sejdou houby, smetana a chuť na něco poctivého, bývá u nás jasno. Houbová smetanová omáčka s bramborovým knedlíkem je přesně ten typ oběda, který voní po staré české kuchyni, ale přitom se dá uvařit i z běžných surovin včetně mražených hub. Mám ráda její jemně nakyslou chuť, kousek petrželky navrch a to, že si ji člověk snadno přizpůsobí podle toho, co má zrovna doma.

Vůně čerstvě upečeného kváskového chleba je přesně ten moment, kdy se u nás doma všichni začnou motat kolem kuchyně dřív, než stačím vytáhnout mřížku na chladnutí. Tenhle bochník peču ve chvíli, kdy chci poctivý domácí chléb s křupavou kůrkou, ale zároveň nechci nic zbytečně překombinovat. Pomáhá mu vařená brambora, trocha kozího jogurtu a kombinace žitného i pšeničného kvásku, díky které zůstává pěkně vláčný i druhý den.