Tažený štrúdl je jedním z těch receptů, které vypadají složitěji, než ve skutečnosti jsou. Klíč k úspěchu leží v těstě, musí být pružné, hebké a hlavně si musí pořádně odpočinout. Výsledkem je tenounce vytažený závin s náplní z jablek, skořice a sušených višní, který by obstál i na stole u babičky.
Dvojctihodné koláče jsou moravská klasika, která si zaslouží víc než jen příležitostnou pozornost. Kynuté bochánky plněné tvarohem, ozdobené povidly a posypané žmolenkou zmizí z plechu dřív, než se nadějete.
Holubky jsou přesně ten typ jídla, u kterého člověk chvíli balí, skládá a motá, ale pak jen čeká, až trouba odvede zbytek práce. Pečená verze je za mě pohodlnější než hrnec na sporáku, protože se nic nemusí hlídat po minutách a zelné závitky se hezky propojí s protlakem, šťávou i vůní uzeného.
Knedlo vepřo zelo je pro mě měřítko poctivé české kuchyně. Krkovice pečená pomalu na cibuli a česneku, zelí dušené se slaninou a cukrem, knedlík, který omáčku nasaje do posledního kousku. Recept, který u nás doma nikdy nezklame.
Hodolanská omáčka patří mezi ta jídla, která se v českých a moravských kuchyních pomalu vytrácejí, což je obrovská škoda. Sladkokyselá chuť, hustá smetanová konzistence a kombinace uzeniny s bramborami a kyselými okurkami z ní dělají poctivý hlavní chod, který zasytí a zahřeje. Říká se jí také kyselák nebo hodolanka a každá rodina ji dělá trochu jinak. Tento recept vychází z klasické verze se sádlem, záklechtkou a vařenými vejci přidanými úplně nakonec.
Koprová polévka patří k těm receptům, které se předávaly z generace na generaci a přitom nikdy nevyšly z módy. Tahle verze čerpá ze staročeské a staromoravské kuchyně – základ tvoří brambory a vydatná záklechtka z vejce a mléka. Kopr přidá svou typickou vůni a kyselost se dochutí octem.
Kynutý štrúdl s mákem je přesně ten typ pečení, který nevypadá složitě a ani složitý není, jen mu musíte dát čas na kynutí. Odměnou je měkké těsto, poctivá maková náplň a vůně, kvůli které se v kuchyni začne motat i ten, kdo tam jinak chodí jen pro kávu.
Domácí klobása zavařená ve skle není žádná novinka – jde o způsob uchování masa, který má kořeny hluboko v historii konzervování potravin. Z vepřové plece a boku, dobré dávky papriky a správně zvládnutého zavařování vznikne výrobek, který v lednici nebo ve sklepě vydrží měsíce. A víte přesně, co v něm je.
Zavařené okurky podle rodinného receptu s nálevem, který nikdy nezklame. Křupavé, aromatické a bez zbytečné chemie – přesně takové, jaké mívala babička.
Kynuté buchty s povidly jsou přesně ten typ jídla, u kterého se vyplatí nespěchat a nehrát si na zkratky. Když se těsto dobře vypracuje, buchty se poctivě obalí olejem a nechají ještě jednou dokynout na plechu, odmění se měkkou střídkou a pěkně oddělenými kousky.
Jablková buchta z lineckého těsta je přesně ten moučník, který se u nás pekl na velký plech a mizel ještě vlažný. Je křehká, plná jablek a bez zbytečných kudrlinek. Za mě je to jeden z těch receptů, kde se nevyplatí šidit máslo ani spěchat s krájením.
Griotka patří mezi ty domácí lihoviny, které se dělají jednou a pak se na ně čeká. Zralé višně, vodka, cukr a trocha koření – to je celé kouzlo. Výsledek po šesti měsících je tmavý, vonný likér s hlubokou chutí višní, který se nedá srovnat s ničím z obchodu. Recept vychází z osvědčené rodinné tradice a stojí za každou minutu přípravy.











