Když se v kuchyni objeví zralé meruňky, u nás doma bývá o obědě rozhodnuto skoro hned. Tvarohové knedlíky s meruňkami dělám hlavně v létě, protože jsou rychlé, syté a přitom nepůsobí těžce. Mám ráda těsto z měkkého tvarohu, vejce a mouky, do kterého přidávám trochu oleje a špetku soli. Právě díky tomu zůstávají knedlíky hezky měkké i po uvaření.

Na tenhle tvarohový koláč s povidly po Hanácku si vzpomenu pokaždé, když chci upéct něco poctivého ke kávě a nechce se mi zadělávat kynuté těsto. Je vláčný, na suroviny docela obyčejný a právě díky tvarohové vrstvě s vanilkovým pudinkem a povidlům zjemněným rumem má chuť, ke které se doma vracíme pořád.

Na frgály si vzpomenu vždycky ve chvíli, kdy chci upéct něco slavnostnějšího, ale pořád po domácku. Jsou to velké kulaté koláče z tenkého kynutého těsta, s pořádnou vrstvou tvarohu nebo povidel a s drobenkou navrch. Právě ta bohatá náplň a tenčí těsto z nich dělají pečení, které vypadá svátečně, ale doma se dá zvládnout bez velkého stresu.

Vepřové kousky na česneku patří k těm jídlům, která se u nás doma vaří odjakživa. Plecko nakrájené na kostky, hodně česneku, cibule a správně vedený nápek ze dna pekáče. To je základ, který funguje spolehlivě pokaždé. Přidejte bramborový knedle a rychlý špenát, a máte oběd, po kterém se nikdo nezvedne od stolu hladový.

Francouzská kuchyně patří mezi nejprestižnější na světě a spolu s italskou se už staletí přetahuje o gurmánské prvenství. Ale znáte ji skutečně dobře – nebo vám unikají detaily, které odlišují znalce od náhodného turisty?

Větrníky jsem doma dlouho odkládala, protože jsem měla pocit, že patří spíš do cukrárny než na běžný plech v rodinné kuchyni. Když jsem je ale zkusila poprvé, ukázalo se, že s poctivým odpalovaným těstem, jemným krémem a teplou karamelovou polevou se dají připravit i doma a výsledek stojí za to.

Pařížské rohlíčky jsou sváteční cukroví, které leckoho odradí právě kvůli krému. Srazí se, stéká z rohlíčků, nebo má podivnou konzistenci. Přitom stačí znát pár zásad a výsledek bude přesně takový, jaký má být.

Když chci upéct něco poctivého ke kávě i ke snídani na další den, dělám právě slánkové kynuté šátečky s tvarohem. Mají měkké, vláčné těsto, které díky slánku dobře kyne a neosychá hned po upečení. U nás doma se osvědčila i pudinková tvarohová náplň a drobenka navrch, protože pečivo pak působí svátečně, ale práce s ním není nijak složitá.

Když mám chuť na domácí koblížky, ale nechce se mi stát u hrnce s olejem, dělám je pečené v troubě. Jsou měkké, voňavé po másle, citronové kůře a vanilce, plním je marmeládou nebo povidly a doma zmizí ještě vlažné. Velká výhoda je jasná: méně nepořádku, žádné smažení a přitom výsledek, který působí poctivě a svátečně.

Slanečci jsou pro mě čistá nostalgie. Vzpomínám si, jak babička otvírala sklenici naložených sleďů a celá kuchyň se okamžitě naplnila tou charakteristickou vůní octa a koření. Dnes si je nakládám sama bez soli, protože ryba je dost slaná sama o sobě, jen s cibulí, bobkovým listem, novým kořením, pepřem a slunečnicovým olejem.

Nudle s tvarohem jsou pro mě jedno z těch jídel, která nepotřebují žádnou omluvu ani záminku. Stačí hrnec, tvaroh z lednice a dvacet minut a na stole je oběd, který zmizí dřív, než se nadějete.

Domácí vepřovky jsou přesně ten typ konzervy, na který se spolehnu, když nemám čas vařit od základu. Mamčin recept s opečením masa v troubě před zavařením dává výsledku barvu i hloubku chuti, kterou kupovaná konzerva nikdy nedosáhne.