Do českých lesů nenápadně přibyl nový druh, a to hřib štíhlotřenný (Aureoboletus projectellus), houba, která má původ na východním pobřeží Spojených států. V Polsku jí houbaři říkají prostě Američan a dle všeho ji sbírají ve velkém. Lidé, kteří ji už ochutnali, mluví o lehce nakyslé, skoro ovocné chuti. A dužina ani po tepelné úpravě neztrácí křupavost. U nás se zatím objevuje hlavně v Lužických horách v Libereckém kraji, jenže podle dosavadních nálezů to nevypadá na úplně ojedinělou návštěvu.
Co zatím o hřibu štíhlotřenném víme?
Na pohled je dost nápadný. Má dlouhý a štíhlý třeň, nahoře menší klobouk, takže některým houbařům připomíná hamburger posazený na neúměrně vysoké nožce. Latinské jméno Aureoboletus projectellus odkazuje jednak na zlatavé odstíny dužiny, jednak na protažený tvar třeně. Do Evropy se podle odborníků dostal nejspíš s dováženými borovicemi. Když už se usadil, šíření nabralo docela rychlé tempo. Vyhovují mu písčité půdy a borové porosty, tedy prostředí, které u nás známe z Lužických hor, v severním Polska pak například u Baltu, uvádí Polsat News.
Postupné nálezy hlásili mykologové a houbaři z Litvy, Lotyšska, Norska, Dánska, Finska, Estonska, Německa a také z Polska, kde se tento druh rozšířil nejvíc. Koncem srpna 2026 byl zaznamenán například v lesích u obce Daleszyce, v Mazovsku, Lublinském kraji i ve Velkopolsku. Do Česka se pravděpodobně dostal právě přes Polsko, uvedla pro TN mykoložka Tereza Tejklová. Podle ní si ho lidé zatím nejčastěji pletou s hřibem hnědým nebo s některými suchohřiby.
Jedlá, chutná, a čím je zajímavá?
Hřib štíhlotřenný se řadí mezi jedlé houby, bez zvláštních omezení, uvádí PubMed. Houby jako takové jsou dle Healthline dobrým zdrojem vitamínů skupiny B, hlavně B2 neboli riboflavinu a B3, tedy niacinu, které tělo využívá při metabolismu energie. Obsahují také selen, minerál známý svými antioxidačními účinky, a draslík, důležitý pro srdce a svaly. Hřibovité houby k tomu přidávají vlákninu a beta-glukany, tedy polysacharidy spojované s podporou imunity a stabilnější hladinou cukru v krvi.
Tento druh má ale ještě jednu vlastnost, kvůli které o něm houbaři mluví: dužina si zachovává křupavou texturu i po uvaření. U řady hřibů člověk po smažení nebo dušení čeká spíš změknutí, někdy až rozpadání. Hřib štíhlotřenný se chová jinak. Chuť lidé popisují jako jemně nakyslou, s houbovým aroma a místy ovocným tónem. V kuchyni se proto nabízí smažení na másle, přidání do rizota, případně úplně obyčejná topinka s česnekem.
Jak ho poznat a kde ho hledat?
Hřib štíhlotřenný je vázaný na borovice, mimo borový les tedy smysl moc nemá ho vyhlížet. Dalším vodítkem bývá písčitá půda. Třeň je nápadně delší a užší než u běžných hřibů, na povrchu může být jemně síťkovaný nebo vrásčitý. Klobouk bývá spíše menší, v hnědookrových odstínech. Jen opatrně: záměna s hřibem hnědým nebo se suchohřiby je podle mykoložky Tejklové reálná. Když si nálezem nejste jistí, je rozumnější houbu nechat zkontrolovat odborníkem, případně ji dobře vyfotit a ověřit v mykologické poradně.
Pro české houbaře je to každopádně zajímavá novinka. Jedlý a chuťově ceněný druh, který se do zdejších lesů rozšířil sám, se neobjevuje každý rok. Na druhou stranu jde o potenciálně invazivní druh, schopný rychle obsazovat nová místa, takže mykologové jeho další šíření sledují pozorně. Víc napoví až další sezóny a nové nálezy z terénu.
Obrázkový kvíz o houbách z českých lesů: Zkušení houbaři by měli z fotek poznat 10 z 10 druhů
Když les zavoní až do kuchyně: Hřibačka, poctivá hřibová polévka, která zahřeje a nasytí
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webu TN, PolsatNews, PubMed, Healthline
