Dort nacpaný škvarky, myšmi a husí hlavou. Kousek chleba jako malá výchovná výprava. Nebo jen mrkev, která zmizí rychleji, než stihnete mrknout. Jídlo ve večerníčcích nikdy nebylo jen doplněk děje – bývalo součástí příběhu, emocí a občas i čistého překvapení. Vybavíte si, co se vařilo, kradlo nebo peklo v oblíbených animovaných pohádkách?
Česká animovaná tvorba má za sebou víc než šedesát let nepřerušené tradice. Večerníček jako pravidelný formát České televize začal vysílat v roce 1965 a od té doby přinesl stovky sérií pro ty nejmenší. Jenže málokdo si uvědomí, jak výraznou roli v těchto příbězích hraje jídlo. Autoři pohádek dobře věděli, co dokáže talíř oblíbené pochoutky – a jídlo se tak stalo symbolem pohody, výchovy i občasného chaosu.
Dort ze škvarků, myší a husí hlavy
Pejsek a kočička jsou patrně nejznámější kulinářská dvojice celé české animace. Předlohou jim byla kniha Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce, animovaný večerníček pak postavám propůjčil hlas Karel Höger. A právě epizoda s dortem patří k těm, které se nevytrácejí z paměti.
Pejsek měl svátek, kočička narozeniny — a oba se shodli, že si upečou dort. Logika byla jednoduchá: přidají všechno, co mají rádi. Výsledek by dnes nejspíš neobstál ani v kuchařské soutěži. Zavařenina, máslo, mouka, mléko a vajíčko — to ještě zní docela rozumně. Pak ale přišly syrečky, čtyři myši, škvarky a hlava z husy. Pejsek to vysvětlil po svém: chtěl mít dort stokrát dobrý. Jak tenhle experiment dopadl, to už v kvízu zjistíte sami.
Jenže Pejsek s kočičkou nejsou jediní. Bob a Bobek, králíci z klobouku, mizeli v klobouku kouzelníka Pokustona tak rychle, že si člověk sotva stihl všimnout, co po sobě nechali na talíři. A přesto právě takové drobné momenty s jídlem a chutí zůstávají v hlavě déle než leckterý školní výlet.
Moderní večerníčky a výchovné lekce u stolu
Novější večerníčky zacházejí s jídlem trochu jinak. Série podle knihy Jiřího Žáčka Kdopak by se čertů bál — s hlasem Ivana Trojana — používá jídlo jako výchovný nástroj. Děda čert Černoprsk a jeho vnuk Trdlík napravují zlé lidi a v jednom díle se postarají o dva Rozárčiny spolužáky Bruna a Zunu. Ti jsou líní a zlobiví — a jejich lekce? Naučit se ukrojit kus chleba. Nic složitého. Jenže v příběhu to najednou získá úplně jinou váhu.
Právě tahle scéna dobře ukazuje, proč jídlo ve večerníčcích funguje tak silně. Nejde o gastronomii ani o recepty. Spíš o to, co jídlo znamená — práci, vděčnost, sdílení. A to autoři chápali dávno předtím, než se z vaření stala televizní podívaná.
Šedesát let pohádek a talířů
Večerníček jako formát vznikl v roce 1965 a za tu dobu prošel proměnou, která kopíruje společenské změny v Československu i České republice. V éře socialismu bývaly příběhy často didaktičtější, postavy pracovitější a jídlo symbolizovalo odměnu za dobré chování. Po roce 1989 se tón uvolnil, přibylo humoru i absurdity – jídlo ale zůstalo.
Možná zjistíte, že si pamatujete víc, než jste čekali. Nebo naopak – že se vám některé epizody slily dohromady a teď váháte, kdo vlastně ten dort upekl.
Kvíz o legendách školní jídelny: 10 otázek připomene pokrmy z dětství jako koprovku a zemlbábu
Přidávat mléko do bramborové kaše je velká chyba: Díky receptu se smetanou je mnohem krémovější
Kvíz: Jídlo ve Večerníčku — pamatujete si, co se vařilo?
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webu Wikipedie, ČeskáTelevize
