Kuchyně našich babiček fungovaly bez horkovzdušných fritéz a dotykových indukcí, a přesto z nich vycházely nedělní obědy, které by dnešní technice udělaly ostudu. Remoska, sifonová lahev nebo tlakový hrnec zvaný papiňák patřily k základní výbavě. Jenže kdo z mladší generace by dnes vůbec poznal, k čemu sloužily?
Remoska, papiňák a další kuchyňské legendy, které bývaly doma skoro všude
Generace narozená po roce 1989 zažila spíš sporáky s displejem, digitální váhy a přístroje na perlivou vodu, které se tváří skoro jako součást linky. Kuchyně v panelácích za socialismu vypadaly jinak. Umakart, omyvatelný ubrus, za sklem v kredenci cibulák, na plotně těžké hrnce a kolem věci, které musely hlavně sloužit. Na vzhled se tolik nehrálo. Kvíz s takovými předměty proto dovede potrápit víc, než by se čekalo. Co bylo kdysi úplně obyčejné, působí dneska skoro jako věc vytažená z depozitáře.
Remoska se začala rodit v padesátých letech. Oldřich Homut tehdy přišel s elektrickou přenosnou troubou, která hřála shora, což zní jednoduše, ale v domácnostech to udělalo velký rozdíl. Sériová výroba se rozjela v Kostelci nad Černými lesy v roce 1957. Do začátku devadesátých let vznikly skoro tři miliony kusů. To už není žádná rarita pro sběratele, ale předmět, který se vytahoval ze skříňky pořád dokola.
V remosce se peklo, zapékalo, dusilo i ohřívalo. V menší kuchyni uměla nahradit víc spotřebičů najednou, což se hodilo víc, než by se dnes mohlo zdát. V roce 1994 prošla modernizací a dodnes má své věrné zastánce. Podobně pevné místo měl tlakový hrnec, u nás známý jako papiňák. Název se odvozuje od francouzského fyzika Denise Papina, který princip vaření pod tlakem popsal už v sedmnáctém století. Silnostěnný hrnec s přetlakovou pojistkou dovoloval vařit přibližně při 120 až 130 stupních Celsia. Guláš, hovězí polévka nebo tužší maso tak byly hotové mnohem dřív než v obyčejném hrnci. V tehdejší kuchyni nešlo o luxusní vychytávku, spíš o normální součást provozu.
Na lince nebo někde ve spíži se často našla také sifonová lahev v drátěném obalu. Hlavně v šedesátých letech to byla věc, kterou znala spousta domácností. Do skleněné nebo hliníkové nádoby se vkládaly malé bombičky s oxidem uhličitým a za chvíli byla na stole perlivá voda. Dnešní SodaStream má v ní dost jasného předchůdce, jen méně uhlazeného. Když pojistka nezvládla tlak, sodovka neskončila ve sklenici, ale někdy rovnou v dřezu nebo kolem něj. Dnes se tyto lahve najdou spíš na půdě, v bazaru, případně mezi věcmi na bleším trhu.
Cedník, mlýnek na maso a pomocníci, které mladší generace často nepozná
Remoskou a papiňákem výčet zdaleka nekončí. Starší kuchyně byly plné náčiní, u kterého by dnes leckdo nejdřív vytáhl mobil a zkusil dohledat, k čemu patřilo. Ruční mlýnek na maso přišroubovaný ke stolu. Krouhač zelí s dřevěným rámečkem a k tomu kameninový zelák. Každá věc měla svůj účel, svoje místo a většinou i někoho v rodině, kdo přesně věděl, jak s ní zacházet. Když se něco pokazilo, neletělo to automaticky do odpadu. Opravovalo se, dotahovalo, nastavovalo. Věci nebyly samozřejmá položka v košíku na internetu.
Hospodyňky se obešly bez chytrých aplikací i bez displeje, který pípnutím oznámí konec programu. Vařilo se podle zkušenosti, od oka a rukama. Koláče, polévky, kompoty i zavařeniny by přitom obstály klidně i dnes. U podobných předmětů se rychle pozná, kdo je opravdu zažil doma v provozu, a kdo by je při vyklízení babiččiny kuchyně možná bez váhání odnesl ke kontejneru.
Kvíz: Znáte vybavení z babiččiny kuchyně?
Retro kvíz o stravovacích zařízeních za socialismu: Pamětníci si s 10 otázkami poradí levou zadní
Velký kvíz o českém pivě: 10 otázek může dát zabrat i zkušeným pivařům. 6 bodů je však povinných
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Pro ženy, Prima Living
