Regály v samoobsluhách za socialismu zely prázdnotou a na mandarinky nebo banány před Vánocemi se stály fronty, které by dnes málokdo vydržel. Přesto tehdejší kuchyně nabízela jídla a pochutiny, na něž pamětníci dodnes nedají dopustit. Některé z nich přežily i po pádu režimu a jsou v obchodech pořád, jiné zmizely nenápadně a beze stopy, skoro jako fronty před masnou.
Když se dnes mluví o potravinách z období socialismu, často se vrací vzpomínka na poctivost a kvalitu. Jenže skutečnost byla složitější. V obchodech se běžně šidilo, část zboží prošla pod pultem pro vyvolené zákazníky a výběr byl proti dnešku žalostný. Právě tahle omezení ale dávala i obyčejným dobrotám zvláštní váhu. Co se jednou podařilo sehnat, toho si člověk vážil jinak.
Pochutiny, které přežily socialismus
Některé sladkosti z dob totality vydržely víc než leckterý politický systém. Kremrole, Kofila, Tatranky nebo oplatky Horalky — názvy, které pamětníkům hned přinesou konkrétní obraz. Někdo si vybaví třeba i staniolový obal od čokolády, pečlivě vyrovnaný a schovaný doma jako něco cenného. Nebo typickou vůni kakaa z pytlíku instantního nápoje, který se rozmíchal v teplé vodě nebo mléce.
Mezi tehdejšími pochutinami měly své pevné místo i sladké obědy ve školních jídelnách. Buchtičky se šodó, žemlovka nebo ovocné knedlíky se na jídelníčku objevovaly celkem často. Suroviny byly levné a snadno dostupné. Právě na tyto pokrmy mnozí vzpomínají s úsměvem, zatímco na omáčky UHO nebo mléčné polévky už s mnohem menším nadšením.
Zajímavé je i to, že řada tehdejších pochutin by dnes nejspíš neprošla přes pravidla Evropské unie. Složení některých výrobků bylo — řekněme to opatrně — dost kreativní. Jenže tehdy se o škodlivosti některých látek nevědělo, nebo to možná nikoho příliš nezajímalo. Prostě se to jedlo.
Co se schovávalo pod pultem a co se kupovalo bez ptaní
Výraz pod pultem měl za socialismu zcela konkrétní význam. Šlo o zboží schované pro známé, pro „správné“ lidi nebo pro ty, kdo věděli, za kým jít. Coca-Cola byla po většinu období nedostupná, případně se objevovala jen v Tuzexu. Běžný člověk si ji dal nanejvýš na dovolené v Jugoslávii, pokud mu na to vyšel rozpočet.
Naopak Vitacit, Ovocit nebo různé instantní polévky z pytlíku se daly koupit bez větších potíží a patřily ke každodennímu životu. Pytlíkové instantní jídlo mělo tehdy svůj zvláštní půvab. Bylo rychlé, levné a pro děti skoro fascinující. Dnes by v konkurenci obstálo jen těžko, ale vzpomínka na jeho chuť je pořád překvapivě živá.
Možná máte pocit, že tehdejší dobroty znáte nazpaměť. Pak ale přijde dotaz na konkrétní název výrobku nebo jeho složení a najednou je po jistotě. Zkuste to. Pokud zvládnete většinu otázek bez zaváhání, patříte mezi skutečné pamětníky. A pokud ne, aspoň si připomenete, co všechno tehdy na stole končilo.
Kvíz: Pamatujete si, co se jedlo a pilo za socialismu?
Test znalostí o české kuchyni 70. let: Mladí se zapotí, pamětníci by měli dát 10/10
Kvíz o záludných gastro pravidlech: 10 otázek na ano, nebo ne prověří znalosti i zkušených kuchařek
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webů ApetitOnline, SvětŽeny, Retro – pořad České televize
1 komentář
tatranky které se v socialismu vyráběli v PTP Lomnice n. Pop. mají s těmi dnešními hnusy (do kterých cpou palmový olej) už jen společný název. Horalky se také vyráběli v Lomnici, ale po postavení nové fabriky v Seredi na příkaz strany se jejich výroba přesunula na Slovensko. Díky tomu jim zůstala alespoň stejná chuť jako dřív.