Pastitsio je vlastně taková řecká lasagne pro lidi, kteří mají radši těstoviny do trubičky než pláty. Má tři jasné vrstvy, skořici v masové směsi a jedno důležité pravidlo: maso nesmí plavat v omáčce. Když ho necháte po upečení chvíli stát, nakrájí se hezky na porce a nebude se rozsypávat po talíři.

Když chci mít doma čerstvé pečivo i na druhý den, zadělám tohle jedno těsto a udělám z něj část baget a část bulek. Recept mám ráda hlavně proto, že není složitý, vystačí s obyčejnými surovinami a díky krátkému spaření v horké vodě má pečivo hezky křupavou kůrku a měkký, vláčný střed.

Když chci uvařit něco sytého pro celou rodinu a nechci stát půl dne u sporáku, sahám po zapečených šunkoflecích. V této verzi přidávám i červenou řepu, která jídlu dá šťavnatost, hezkou barvu a lehce zemitou chuť, ale pořád zůstává příjemně domácí a úplně nenáročná.

Míša řezy jsou u nás doma naprostá klasika – kakaový korpus, svěží tvarohový krém a lesklá čokoládová poleva. Recept zvládne i začátečník a nejlépe chutná druhý den.

Kardinálové řezy patří mezi dezerty, které vypadají složitě, ale ve skutečnosti zvládne jejich přípravu každý, kdo má trpělivost se sáčkem na zdobení. Dva druhy těsta – nadýchaný sníh a jemná žloutkovo-piškotová směs – se pečou vedle sebe na jednom plechu a vytvářejí charakteristické pruhy, které jsou poznávacím znamením tohoto vídeňsky laděného moučníku. Naplněné kávovou šlehačkou s nádechem rumu se řezy promění v dezert, který ze stolu zmizí dřív, než stačíte nakrájet poslední kousek.

Když potřebuji upéct něco ke kávě a nechci si zavařit půl dne v kuchyni, často vyhraje právě jablečný koláč s vanilkovým krémem. Je vláčný, voňavý a stojí na obyčejných surovinách, které mívám doma skoro pořád. Odlišuje ho krém vařený předem v rendlíku, který se dává přímo na těsto a při pečení se krásně propojí s jablky.

Vůně kmínu a čerstvě upečeného chleba u nás doma spolehlivě přitáhne do kuchyně úplně každého. Tento domácí žitný kmínový chléb peču ve chvíli, kdy chci poctivý bochník bez zbytečných složitostí – stačí dvě mouky, droždí, voda a trochu octa, který pomáhá střídě zůstat pěkně vláčnou.

Buchty s tvarohem jsou pro mě ztělesněním nedělního rána, kdy celý dům voní kvasnicovým těstem a z trouby vykukují zlatavé kopečky. Recept mám odkoukaný z kuchyně, kde se nepočítalo na gramy, ale na hrsti a lžíce – a přesně tak ho peču dodnes.

Meruňkové řezy s mascarpone krémem a pudinkovou vrstvou jsou dezert, který vypadá jako z cukrárny, ale zvládne ho každý doma. Piškot, džem, šlehačkový krém, meruňky a pudinková poleva – vrstva po vrstvě vznikne něco, co u nás doma nikdy nevydrží do druhého dne.

Vždycky jsem měla před ovocnými košíčky respekt. Vypadají tak dokonale, že člověk váhá, jestli se do nich vůbec pustit doma. Ale výsledek naprosto nadchl – křehké těsto, hedvábný vanilkový krém a ovoce přelité lesklým želé.

Hraběnčiny řezy jsem dělala minulý týden a zase jsem si připomněla, proč tenhle moučník mizí z plechu rychleji než obyčejný jablečný koláč. Je s ním o trochu víc práce než s hrnkovou buchtou, ale nic složitého to není: křehké těsto, jablka, sníh a nastrouhaná vrstva navrch. Největší fígl je prostý – jablka je potřeba zbavit přebytečné šťávy, jinak se spodek zbytečně rozmočí.

Tenhle ovocný koláč na plech si pamatuji z dob, kdy se peklo hlavně tak, aby bylo z čeho krájet i druhý den. Je trochu retro, trochu slavnostní a trochu nebezpečný v tom, že jeden kousek většinou nestačí. Na rozdíl od obyčejné bublaniny má vrstvy, takže působí pracněji, než ve skutečnosti je.