Když jsem moravské zelňáky na plechu dělala poprvé, čekala jsem poctivé venkovské jídlo a přesně to jsem z trouby vytáhla. Jsou syté, voňavé, krásně drží pohromadě a velkou službu tu udělá předvařené zelí, osmažená cibule a sníh z bílků, díky kterému směs není těžká.

Domácí housky mám ráda hlavně ve chvíli, kdy je kuchyň ještě trochu vzhůru nohama a z trouby už voní pečivo, kvůli kterému se vyplatí počkat. Tohle těsto není složité, ale má jednu podmínku: dopřejte mu čas na kynutí a nepřepalte troubu. Odměnou budou housky s křupavou kůrkou a měkkým středem, přesně ty, které zmizí dřív, než stihnete namazat máslo na poslední kus.

Kremrole jsou přesně ten druh cukrářské klasiky, u které člověk chvíli nadává při válení a pak stejně sahá po druhém kousku. Nejsou složité na suroviny, ale chtějí čas, chlad a trochu trpělivosti. Za mě je to recept pro chvíle, kdy se nechcete tvářit moderně, ale prostě udělat poctivé trubičky, které křupnou a neudělají ostudu ani na svátečním stole.

Tvarohová štola je pro mě každý advent trochu jiná výzva. Letos jsem ji upekla podle receptu, který kombinuje tvaroh přímo v těstě, dva druhy rozinek namočených v rumu a vydatnou dávku citronátu. Výsledek voněl celým bytem a vydržel – za předpokladu, že jsme odolali – v chladu celé dva týdny.

Jahodový třímlékový koláč Tres leches je vláčný piškotový dezert prolévaný třemi druhy mléka s jahodovou příchutí. Připravte ho doma podle našeho receptu – výsledek vás překvapí.

Křupavá kuřecí křídla nemusí nutně skončit na grilu. Trouba zvládne totéž – a rajčatová omáčka s worcestrem a medem z nich udělá něco, u čeho se zastaví celá rodina.

Jahodová mramorová bublanina patří přesně k těm receptům, které se hodí ve chvíli, kdy jsou jahody doma a nikomu se nechce vytahovat váha. Stačí hrnek, jedna mísa a trouba. Mramorování tu není pro parádu, ale proto, že obyčejné těsto dostane díky kakau trochu větší šmrnc a koláč nevypadá, jako byste ho pekli mezi telefonátem a věšením prádla.

Zázvorky patří mezi to nejpoctivější vánoční cukroví, jaké znám. Těsto se připraví den předem, přes noc prosychá a v rozpálené troubě se nafoukne do dokonalých kuliček. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla.

Opilé kuře je přesně ten recept, který vypadá trochu legračně, ale na stole funguje skvěle. Kuře posazené na lahvi piva se peče rovnoměrně, tuk odkapává dolů a kůže má slušnou šanci být pěkně vypečená. Za mě je nejlepší na tom ta jednoduchost: naložit den předem, druhý den šup s ním do trouby a moc se s tím nemazat.

Loupáky jsou přesně ten typ pečiva, kvůli kterému má smysl vstát o něco dřív. Když se povedou, mají tenkou lesklou kůrku, uvnitř jsou měkké a mák na povrchu dělá svoje. Není to žádná věda, jen je potřeba neuspěchat kynutí a nepřehnat mouku.

Cuketa v moučníku zní možná podivně, ale právě ona dělá tuto buchtu neuvěřitelně vláčnou. Nastrouhána najemno se v těstě úplně ztratí – ani chuť, ani barva vás neprozradí. Výsledek je šťavnatý koláč, který vydrží měkký i druhý den, a to bez jediné kapky másla. Navrch přijde vrstva marmelády, lehký krém ze zakysané smetany s vanilkou a nastrouhaný ledový kaštan.

Rozlétané ražniči mám ráda hlavně ve dnech, kdy se mi nechce nic napichovat na špejle a stát půl večera u plotny. Všechno se jen nakrájí na plech, promíchá a trouba odvede většinu práce. Výsledek je sytý, šťavnatý a za mě i praktičtější než klasický špíz.