Vepřové plátky na hořčici patří přesně k těm jídlům, která nevypadají složitě, ale když se udělají pořádně, zmizí ze stolu rychleji než nedělní koláč. Za mě je na nich nejlepší to, že nepotřebují žádné kuchařské kejkle, jen nepodcenit cibuli, hořčici a hlavně množství tekutiny.

Jsou jídla, která si člověk nedává každý týden, ale když na ně přijde chuť, není co řešit. U nás to občas platí právě pro zelenou hrachovou kaši s opečenou cibulkou a buřtem – s krajícem domácího bílého chleba je to poctivá, sytá a překvapivě prostá večeře. Kaši dělám z předem namočeného celého hrachu, který pak rozmixuji ponorným mixérem a dochutím česnekem a majoránkou.

Když mi v lednici zůstanou brambory od včerejška, bývá o večeři skoro rozhodnuto. Tyhle bramborové placičky dělám z jemně nastrouhaných vařených brambor, trochy hladké mouky a soli, peču je na suché pánvi a ještě horké mažu máslem. Jsou levné, syté a voní po staré domácí kuchyni.

Vepřová kotleta chutná nejlíp na houbách. A samozřejmě na těch z lesa, ne na kupovaných žampionech nebo jiných. Tak si dejte do nosu a připravte si toto skvělé jídlo.

Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.

Slané věnečky z odpalovaného těsta jsou klasika, která nikdy nezklame. Křupavá slupka, pikantní náplň a elegantní tvar – přesně pro tyhle chvíle, kdy chcete překvapit hosty něčím domácím a přitom opravdu dobrým.

Vepřo knedlo zelo je jedno z těch jídel, u kterých se nevyplácí nic uspěchat. Když si maso předpečete už večer, druhý den máte méně práce a hlavně lepší výpek, což je za mě půl úspěchu. Tohle je poctivá verze s vepřovou plecí, kouskem bůčku do křupava, raným zelím a domácím bramborovým knedlíkem, který drží tvar a není to gumová vzpomínka na školní jídelnu.

Octové těsto na štrůdl je starý trik, který z obyčejné mouky udělá něco, co se táhne skoro jako závin z vídeňské cukrárny. Se špaldovou moukou, sádlem a trochou trpělivosti vzniknou čtyři nohavice plné jablek, skořice a rozinek.

Smažený vepřový jazyk byl u nás doma dlouho zapomenutý, ale jakmile jsem ho znovu uvařila, věděla jsem, že se vrátí natrvalo. Uvařený doměkka, obalený v trojobalu a usmažený na domácím sádle – tenhle recept je poctivá česká klasika, která se vrací zaslouženě.

Segedínský guláš patří mezi ta jídla, která se nedají uspěchat. Hovězí kližka dušená s kysaným zelím, zjemněná smetanou je přesně ten typ oběda, který celý dům provoní a u stolu nezanechá ani kousek nazbyt.

Ovocná buchta s nadýchaným krémem ze šlehačky, zakysané smetany a čerstvého ovoce zakončená pudinkovým přelivem je dezert, který u nás doma nikdy dlouho nevydrží. Lehký piškotový základ, svěží krém a lesklá vrstva navrchu – přesně tohle si představuji pod pojmem dokonalé odpolední pohoštění.

Vepřová játra na cibulce a slanině mě vždycky vrátí do dětství. Připravíte je za dvacet minut, a pokud je uděláte správně – na sádle, s kmínem a pořádnou dávkou cibule – jsou měkká, šťavnatá a voní jako z hospody.