Vepřové plátky na česneku jsou u nás doma klasika, která se nikdy neomrzí. Maso se dusí na výpeku s cibulí, česnekem a sladkou paprikou do měkka, pak se lehce zahustí a podává s rýží a okurkový salátem s kmínem.

Když je venku horko, nechce se člověku vařit nic složitého a už vůbec ne stát hodinu u sporáku. Těstoviny s vepřovkou jsou přesně ten typ oběda, který zachrání den: pár běžných surovin, jedna pánev, hrnec na těstoviny a za chvíli je hotovo.

Když je venku teplo a nikomu se nechce stát dlouho u sporáku, sahám po jídlech, která jsou rychlá a přitom poctivá. Tato zapečená plněná rajčata dělám v létě často k večeři, protože stačí pár běžných surovin, vydlabaná rajčata poslouží i do náplně a sýr na povrchu udělá přesně tu zlatavou tečku, kvůli které mizí z plechu ještě horká.

Když chci upéct něco slavnostního, ale zároveň poctivě domácího, sáhnu po této vánočce i ve všední den. Těsto je kynuté, obohacené o máslo a někdy i trochu sádla a dobře se s ním pracuje. A právě to mám na tomhle receptu ráda nejvíc: z jednoho těsta upeču část jako tvarohový i ovocný koláč na plech a zbytek proměním ve vánočku, která se hodí klidně i mimo advent.

Šuska je jedno z těch jídel, která nevypadají na první pohled nijak slavnostně, ale na talíři dávají dokonalý smysl. Z brambor, mouky, soli a trochy sádla vznikne poctivá klasika, která zasytí a nestojí půl výplaty. Za mě je nejlepší opečená dozlatova, s křupavým okrajem a měkkým středem.

Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.

Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který nasytí celou rodinu a ještě zbyde i na druhý den, dělám vepřové závitky s rýží. Jsou sice o něco pracnější než obyčejné plátky masa, ale náplň ze šunky, okurky, vajíčka a párku z nich udělá jídlo, na které se u stolu čeká s opravdovou chutí. A tentokrát mají u nás doma ještě jednu historku navíc – vznikly skoro polními podmínkami, protože jsme ráno byli bez vody a vařilo se, včetně rýže, doslova na minerálce.

Když potřebuji uvařit něco obyčejného, sytého a bez zbytečného vymýšlení, sahám po bramborovém přívarku. Je hotový z běžných surovin, které mívám doma skoro pořád, a díky kombinaci jíšky, zátřepky, bobkového listu a trošky octa má přesně tu starou domácí chuť, kterou si u nás každý rád přidá.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Někdo drožďovou pomazánku nemůže ani cítit, u nás doma se po ní ale jen zapráší. Dělám ji hlavně ve dnech, kdy potřebuji rychlou večeři bez velkého vaření, a nejradši ji sypu čerstvě střiženou pažitkou. Základ je v dozlatova opečené cibuli, rozpuštěném čerstvém droždí a vejcích, která pomazánku zjemní a pěkně spojí.

Když chci udělat opravdu poctivý nedělní oběd, u nás doma téměř vždy vyhraje pečená kachna s červeným zelím a knedlíky. Kachnu peču pomalu zhruba 3 hodiny, aby byla krásně měkká, a k ní dělám bramborový i kynutý knedlík, protože každý u stolu má svého favorita. Právě kombinace pomalého pečení, kmínu, zelí se sladkokyselou chutí a domácích knedlíků dělá z tohoto jídla klasiku, ke které se ráda vracím.

Rohlík patří k nejklasičtějším pečivům středoevropské kuchyně, a přitom se doma peče překvapivě málo. Pivní rohlíky tohle mění. Pivo v těstě nedává chuť, ale pomáhá vytvořit tmavou, praskavě křupavou kůrku podobnou preclíkům. Výsledek je rohlík, který si z obchodu nekoupíte.